Kočičí blog


Postel - dějství druhé

Na výzvu, kterou jsme vyhlásili na zkracování postele, se nikdo nepřihlásil. Tak jsme s ní nic nedělali a do díry jsme smotali letní peřiny. Spí se nám dobře, užíváme si luxus 40ti cm navíc do stran. Až do tohoto víkendu. Z pátku na sobotu, ve 4.30 před kokrháním, rána jako z kanónu a Jára se zřítil k zemi. My ostatní se pomalu šoupeme do vzniknuvšího kráteru. Já se drápem zachytím a vyškrábnu se na okraj jícnu. Rozsvítím a vidím, že pod námi rupla postel. Nadvakrát. Vyrveme Járu z postele, ten je natolik rozespalý, že ještě nechápe vážnost situace. Pak se probere a nadává, odnášej to Brňáci, páč postel je odtamtud. Zjišťujeme, že prasklo středové prkno, které nese rošty. Prkno bylo slepeno z malých prkýnek a hranolků, asi po 20 cm nenápadně pospojovaných. A přesně v těch spojích to pokřupalo. Jarda velice rychle rozebral zbytky, přeměřil a jeli jsme koupit nový střed, nejlépe fošnu. Bohužel tady u Říhy nemají, u Žáčka taky nic. Čeká nás noc jen v ohradě, mně to připadá, že spíme v pařníku nebo v pískovišti. Není to vůbec příjemný, nedá se z toho vstát a vůbec jsem nedosáhla na lampičku! Máma dnes jela na pilu, taky nám nic neuříznou, nemaj materiál. Až v truhlářství, které patří rockerovi ze skupiny „After 40“, měla úspěch. Tam to fiknou z klády. Patrně si představil tu žhavou rockovou jarní noc!

Zapsala Bobule

Jak jsme kupovali postel

Naše postel je malá. Když k nám v noci přilehnou děti, je ještě menší. Prý budou stále přilézat - říkaly. Našli jsme na internetu krásnou bukovou postel 200x200 cm. A objednali jsme velkou matraci. Ta bude za 5 týdnů. Postel dovezli téměř okamžitě. Na Velikonoční pondělí máme vše a můžeme kompletovat. Nejdříve rozebrat tu starou. Jára, podpořen různými panáčky do všech nožiček, které vypil během dopoledne, krásně pracoval s vrtačkou. Nutno říci, že ne všechny předvrtané dírky pasovaly a na tom roštu opravdu šetřili s prkýnky. Doufám, že nám nepropadne noha či hlava. Hodili jsme na postel matrace. A ejhle! Matrace nezakryly celé lůžko! Kde asi udělali soudruzi chybu? Po přeměření všech dílů zjišťujeme, že nám poslali krapet větší model. "Paninko, můžu nechat o 20 cm víc? Na záložku?" Takže druhý den reklamace. Telefony jsou vyvěšeny, e-shop zrušen a firma je v insolvenci. Pročítám recenze. Jsme na tom ještě dobře, my máme alespoň ta prkna. Sice větší, ale máme. Jsme klikaři. Kdo chce přijet na truhlářskou dílničku? Materiál je v ceně...

zapsala Bobule

Rádio č. 2 -⁠ 1. díl

Když jsme byli na památečním trhu v Mělníku, kde tak hrozně lilo, rozbilo se Járovi rádio v autě. To nové. Škrtlo, hvízdlo, dohrálo. Nic nedbalo na párování s chytrým telefonem. Jarda to od té doby zkouší oživit. Důmyslným mačkáním tlačítek v různých kombinacích to někdy naběhne. Zpravidla už na Strakonické máme hudbu či vlídné slovo. Dokonce psal i výrobci, aby mu poradil jak na to, či jestli by neprozradil výrobní kód na reset. Prý ještě počká na novou verzi iOS (= něco skrz jablko). Tak to taky nepomohlo, že?! Teď, když je v předvečer svátku 28.října, se v tom opět vrtal, vyndal z auta celou krabičku a připojil tam staré rádio, které sice hraje, ale nemá ty všechny funkce, na které je zvyklý. Jára - muž činu, rozebere zadní desku hrací skříňky aniž by porušil plombování, mrkne na tišťáky a hledá to kurvítko, co to způsobuje. Loví tam příborovým nožem a pinzetou na cvrčky. Zatím nic, ale....Držme mu palce, přátelé!!

Zapsala a pozorovala Bobule

Hra

Našla jsem na webu odkaz na Velkou rodinou hru po Starém městě. Prý to zabaví malé i velké, kdo to nezná, tak tato je na poprvé ideální. Dobrá, projdeme se po Praze, budeme mít nějaký ten pohyb, užijeme si to. Některé rodiče to prý natolik pohltí, že děti ke hře vůbec nepustí. Trochu to komplikuje sobotní Járovo hraní v Kaštanu, přeci jenom noční rozborka a zborka bubnů, přenášení spících dětí z auta a přechod na letní čas, dá zabrat. V prvních instrukcích přišlo, že si máme vyrobit kartičky a namalovat určená zvířata. Druhý mail obsahoval skrytý návod místa startu - ve verších. Sešlo se asi 15 rodin. Obdrželi jsme mapu, pravidla, červený balonek na rozpoznání skupin a rozprchli jsme se lovit zvířata na erbech a štítech domů. Různá zvěř - různé body. Při střetu s jinou skupinou s balonkem se pořádal "lov" těch namalovaných kartiček. Při prvním boji jsme přišli o mouchu - Colombo začal nadávat, při druhém o kuře - Evelínka začala řvát a při 3. nám drak sebral lišku. Tak to už byl vážně problém. Vypadalo to na totální zásek mladších účastníků. Naštěstí jsme pak vyhráli nádhernou žábu a Evelína zpět svoje kuře. Potom jsme se radši začali lovu vyhýbat a skrývat se. Pilně jsme chodili a hledali na domech zvěř. Bylo krásné ráno, oživlé sochy se teprve malovali v zákoutích domů a nahaněči turistů se nám snažili vnutit své služby, když viděli, jak koukáme do papírů. Jára byl stopař - práce s mapou, Colombo lovec - hlásil zvířata, Evelína bránila zbylé kartičky, já zapisovatelka. Na konci hry vykupoval obchodník nalezená zvířata. Divil se, že jsme nenašli na Anenském náměstí lva velikosti slona, ale místo toho Poseidona s rybkou. A že v jednom průčelí jsme nahlásili: jelen + pes + holub. Prý se tam musí podívat, jestli holuba nepřehlédli. No jestli tam ještě bude, on totiž po zapsání do tabulky trochu otočil hlavou, ale na první pohled byl jako z pískovce! Hra byla skvělá, kdo chce webovky, ať se ozve. Určitě doporučujeme.

Zapsala Bobule

 

holub

 

 

Konec zvonec?

1. října jsme byli na trhu v Hořovicích - prý tradice - Cibulový jarmark, za prodejní místo jsme platili 900Kč, a měli jsme tam být v 6!!!hodin. Před šestou bylo narváno i v postranních uličkách. Paní na pravoboku měla radostné a smuteční květinové věnce, ale my se prej nechytneme, protože sem chodí jen vidláci, říkala. Byla to čirá hrůza, byli jsme nevyspalí, na levoboku cikáni se sejrama ze Slovenska, naproti pětimetrovej stánek s fuseklema, vedle podprsenky jak stany a doplňkový prodej - kupičky se spoďárama. Na to fakt nemám. Vedle fuseklí byl takovej německej pornoherec z 80tých let v trenýrkách, měl na autobaterii napojený kazeťák a nekecám, celý den vyhrával na plný kule: Evu a Vaška, špatnou dechovku a „já jsem malý kominíček šupsajdá, svého mistra pomocníček šupsajdá“ co vymetátá kdejaké komíny "štětkou". No, jak prohlásil Jára, zažil muzikantský peklo. Opravdu takhle ty trhy NE. Takže mi Jaroušek zařídil zaměstnání, jsem fakturantkou a starší faktury si dávám jako prostírání. Jednak, abych si nepocintala stůl a za druhé, abych se do nich vcítila :-)) I když.... včera jsem šla s holkama z hospody, večer, neony obchodů podmanivě svítily, nálada skvělá, na Andělu zrovna stavili stánky na páteční farmářské trhy, drobně mžilo...idylka......trochu jsem se zasnila. Ale co to plácám, to bylo to Martini a Hemingway s koktejlovou třešní.

zapsala Bobule

Linda

Už rok a půl žijeme s kočkou. Máme tedy ještě 13-ti letého kocoura Olina, ale ten se chová předvídatelně. Linda je drzá, nezvladatelná, divoká, má přítulnost 2(málo), nechá se česat smetákem a neumí pít z kohoutku - nateče jí voda do nosu a pak prská. Taky si někdy přeleží nohu a pak kulhá. Je to ten typ kočky, který vyběhne za mouchou po zácloně. Naštěstí teď je zima a mouchy nejsou. Prochází se uprostřed silnice, lehá si před auta. Aby se jí něco nestalo, tak jí pouštíme jen v noci, ráno se vrací vyběhaná a zbytek dne prospí. Jenže teď, když jsou mrazy, se vrací asi po půl hodině. A není vylítaná. A zlobí. V aťasu mám taky nějaké barvy. Rozdivočelá Lindice mi shodila plechovku s Balakrylem. Ta se při pádu otevřela a vychrstla barvu všude kolem. Byla nová. Červená. Vzala jsem si rukavice a sbírala to kreditkou. Vypadá to u nás jako na popravišti u kata Mydláře. Zlatej zrzavej Oliver - ten jenom bleje.

zapsala Bobule

Víkend

V pátek má Jára koncert s novou kapelou u nás na Jezu. Bereme celou rodinu, sousedy a jdeme na událost dlouho připravovanou. Tři neděle je slunečno, v 18.50 začíná pršet. Produkce je od 19h. Před hospodou pobíhá dítě jen v pleně. Má ji skoro u kolen, jak je těžká. Kapela koncert odpíská, protože by jim napršelo do drahých nástrojů a do beden. Dítko je tam s tatínkem a s dalším sourozencem. Tatínek chce evidentně užít pátečního večera, tak nasadí svoje triko na dítě, by toto neprochladlo. Chlapeček ho courá po zemi, zvolna ho máčí a připomíná bubáka. Prší stále silněji. Triko už má durch. Tatínek operativně navléká na synka pytel na odpadky, napjatě čekáme, jestli udělá díru na hlavu. Nakonec udělá. Na zemi jsou už louže, takže mrňous se zamotává do mokrého trika s igelitem a pořád do nich padá. Taky řve. Zvedají ho na střídačku i cizí lidé. Otec stále nehodlá opustit nálevnu. Druhý sourozenec - taky s pytlem, je už rozmrzelý. Rodič stále nezaznamenává únavu dětí. Nakonec se i s kočárem odpíchne a jdou domů. My také.

Sobota. Prší. Jedeme do Mělníka na vinobraní. Prší strašně. Sedíme hodinu v autě a přemýšlíme, jestli počkat nebo to obrátit domů. Tak ne. Stavíme stánek s oplachtěním proti dešti. Vedle u sousedů se jim namočila sůl - prej se ale nerozmočí, jen odbarví. Pokud nikdo nechodí před naším obchodem, chrstneme vodu ze střechy. Prší často. Jára si kupuje od číňana přesolené nudle, já mám od jiného pro změnu studené. Tak takhle to tedy nepůjde. Dojedeme letošní rok a šlus. Jára už hledá místo na hřebík, kam co nejdříve pověsí celou Kočku Kouli. Neděle jen jeho myšlenku podporuje. Prostě prochcanej víkend - jako ta plena u kolen......

zapsala Bobule

PS: Od pondělí je zase slunce....

Nestíháme tempo doby

Na posledním nepravidelně pravidelném dýchánku s holkama jsem pochytila, že existují boty Barefooty (odporně drahé), které jsou zvláštní tím, že mají ultra tenkou podrážku, takže si připadáte, jako bez botek a jste srostlí s Matkou Zemí. Je to celý obor, bosonohá chůze, spousta příznivců, kteří se druží ve spolcích a vyrážejí na seznamovací a utužující výlety, třeba na Sněžku. Petra touží po jedněch rudých botičkách. Renča s Danou taky věděly o čem je řeč. Já ne. Doplnila jsem si rozhled v sobotu v Letech, kde jeden takový oddíl vyznavačů byl. Rozbalil v hospodě U Kafků celý pocitový chodníček, kde byly šišky, dřevo, kaštany, keramzit a závěrečný úsek finišovaly střepy. Hned se tam utvořila dlouhá fronta a někteří chodili stále dokola. I Kolombo s Járou prošli stezku. A protože u každého stánku musela být dílnička, tak tady byla výroba opánků. Obtáhla se noha na hubenou gumu, vystříhlo se to a pak se k tomu přivázaly provázky a dozdobilo se to korálkami. Takové novodobé kristusky. Frajeři od nich tam chodili jen v provázkách mezi prsty. No a dnes, když jsem šla z vlaku, tak přede mnou kráčela dvojice - slečna měla tlusté punčocháče v tlustých botách, tlustý kabát, obmotaná byla tlustou šálou a na hlavě baret - taky tlustej. Vedla se za ruku s hochem, který šel úplně bosatej. Jeho pětačtyřicítky statečně šlapaly po tlejícím listí, po rozbahněné cestě a studeném asfaltu. Asi ještě nejsem připravena tuto novou vlnu, tak jsem všem koupila nové vlněné ponožky!


Zapsala Bobule

Voda

My s Járou jsme se seznámili na vodě. Na Vltavě. Před 18-⁠ti léty. Letos jsme si řekli, že už je čas, aby i naše děti zažily fenomén sjíždění řeky. Berounka je sice "volej", ale na zácvik nováčků ideální. Evelína začala hysterčit, že lodě a vodu nesnáší. Objednali jsme dvoudenní set dvou kanoí s příslušenstvím. Narvali jsme auto stanem, spacákama, karimatkama, kotlíkem a náhradním oblečením. Toto jsme nechali v Srbsku u nádraží a nastoupili do vlaku do Nižboru. Zde jsme čekali na slíbené lodě. Přijel chlap s přívěsem, ten odpojil a odjel. Asi si máme sami vybrat. Radši se ptáme vodáků, kteří už tam seděli. Prý cestou jednu loď ztratil a jel ji hledat. Neva, máme čas, jedeme jen 13 km. Evelína se nudí. Což i v krátkých intervalech opakuje. Bude to její nejčastější víkendová věta? Ano bude! Konečně nasedáme a odrážíme od břehu. Cesta plyne. Háček Evelínka má malinkaté pádlíčko, takovou větší vařečku a tou stále polejvá kormidelníka. Taky kecá, nudí se a nepádluje. To můj háček Colombo -⁠ to je jiná. Ten maká. Na vodě vyhládne, tak stavíme po 2 km v Hýskově. Prostor u občerstvení je zavřenej, bude tam fesťák, nevařej, jen pálivá klobása a pivo. Bereme brambůrky a pivo. Přibržďujeme v Berouně, tady je dokonce párek v rohlíku, přenášíme lodě přes jez a zarazíme v Srbsku v kempu. Dětem jsme slíbili guláš z kotlíku. Je tady i veřejné ohniště. Japonci, kteří mají apartmán v týpí, konečně dovařili na ohni 8 chodů. Dáváme tedy náš kotlík na žhavé uhlíky, děti si zapalují klacky a dělají jiskřivé obrazce. Po chvíli se mi za záda postaví 2 chlápci, mlčí. Pak se osmělí a řeknou:" Klidně si ten kotlík tam nechte, ale nepíchejte těma klackama, máme tam živáňskou!" "Aha, tak promiňte, nebyla vidět." Do spacáků jsme padli asi ve 21.30h, ani nám nevadila diskotéka od vedlejšího stanu z barevně blikajícího a chrčícího kazeťáku. Ráno donesl Jára čerstvé koblihy a kávu v porculánu. Balíme stan, který už patrně dosloužil, smrdí karbolou a začíná se olupovat zátěr na střeše. Asi ho vyperu. Dáme si ještě před cestou Aperol spritz a nasedáme do lodí. S Colombem sjíždíme jez v Karlštejně -⁠ je nadšený. Končíme v Zadní Třebáni, lodě předáváme asi 9-⁠ti letému klukovi, který to prý hlídá za dědu. Máme hlad, nic tady nemají, prej končí sezonu. Jára dojede vlakem pro auto a pak pro nás.

PS: stan jsem vyprala, smrdí méně, ale odpadaly z něho veškeré lepené
švy. Tak nevím. Asi blbý.

zapsala Bobule

Strana 1 z 6

Kdo je připojen

Právě přítomno: 4 hosté a žádný člen