Kočičí blog


Hory

Letos jedeme na doporučení do Frymburku a lyžovat budeme ve skiareálu na Lipně. Jsou tady pouze čtyřsedačky, takže nebudou bolet zadky z kotvy nebo pomy. Colombo jezdí výborně, Evelína přestala plužit, ale brzdí tak, že celému mužstvu přejede buď patky nebo špičky, podle toho, z které strany se řítí.
Jára koupil celodenní permice na 3 dny, peněz jako za kozu. Po lyžování máme HYGE - rozuměj odpolední spaní. Ve středu je výlet na stezku korunami stromů. Je to 40 metrů vysoká rozhledna, je parádní počasí, a když se dají
na vrcholu ruce na zábradlí, tak se celá konstrukce roztomile chvěje. Dolů svištíme tobogánem. Pak testujeme místní bobovou dráhu. Taky dobrý. Evelína ztratila zub, Jára naušnici, ale našli jsme dron. Velkej a blikal. Stáli jsme u silnice a čekali, až nás někdo bude hledat. Sedmák s učitelkou měli ohromnou radost, že nás vidí. Drony měli dva, ale tenhle ztratil signál. Ve čtvrtek jedeme do Rakouska, do "tajného" skiareálu Sternstein, píšou v letáku. Navigace nám ukazuje kratší cestu. Jsme sami, nikde žádná auta. Silnice nevypadá standardně, jedeme ostře do kopce, zmrzlým lesem, vyjetými kolejemi od gazíku, po žluté. Takže, jak máme auto nízké, tak podvozkem urážíme ty zmrzlé ledové kopečky. Děti se začínají modlit nahlas. Špendlík se Sternsteinem jsme dávno minuli, asi Jára zadal vrchol a né skiareál, kdo se tady má vyznat? Tak snad to nebudeme couvat. Naštěstí jsme dojeli na rozcestník, kde je větší prostor.
Jára jde pěšky na obhlídku. Já vidím, že jedeme po koňské stezce (hlava koně na šipce). Takže, když tam projde kůň, projde i kráva, a když projde kráva, projede i BMW. OK otáčíme. Colombo pronesl větu, kterou jsem si netroufla říct: "Konečně vidím civilizaci!" Nemáme data na mobilu, budeme holt postaru číst cedule. Jsme na místě. Děti řekly, že je to debilplácek, ale když jsme se přiblížili, tak už to nezopakovaly. Je tady i kabinková lanovka. V pátek bude lehký výlet do Vyššího Brodu, kde jsme se s Járou seznámili....to bude romantika.

Zapsala Bobule

O tom cestování

Každý den mě autobus vysype na Smíchově a já mám na přestup na vlak 2-8 minut. Podle toho, jak jedeme po Jižní spojce. Někdy stačím koupit i housky v pekárně Kabát. Vidím, že vlak 14.28 má zpoždění 30 minut, to bych mohla stihnout. Ale já se řídím pravidlem, že rocker nikdy nezrychlí krok, natož aby běžel. Takže mě nechytá panika jako ostatní a zvolna se přesouvám na nástupiště. Tam mraky lidí, zčernalé tabulky, vlaky nikde. Zahlásí vlak od Berouna, který vzápětí přijíždí. Vyjde z něho průvodčí a ptá se mě:" Prosím Vás, co se tady děje?" Odpovím, že jsem teď přišla, ale hlásili jen ten její vlak. " A prosím Vás, nevíte, jestli máme jet dál?" To netuším, hlásili jen, že to přijede na Smíchov. Je naštvaná a jde telefonovat. Kolem ní se vytvoří kruh cestujících dychtících po informacích. My s aplikací “Můj vlak" si dohledáme, že nic nejede a něco možná za 40 minut. Slečna průvodčí vyzvěděla, že ten její vlak se vrací za 40 min na Beroun (to sedí), poplácala ho boku a vyzvala nás k nástupu. Jdu si sednout. Co to je? Vlak, který jezdil naposledy, když byla spartakiáda, vymrzlý koženkový sedačky, to rozhodně skončim s hemoroidama. Nějaká paní vysvětluje vnukovi, že je to patrně rychlík. To určitě. Po 20 minutách hlásí tlampač, že přijede další vlak naším směrem. Hurá, je to vytopený Elefant. Opouštím spartakiádního pamětníka a přebíhám do Elefanta a radostně se zabořím do měkké sedačky vedle pána. Pán přižírá proteinovou tyčinku a zapíjí to půllitrovkou rumu. Tak ten má to cestování zmáknutý. Uplný HYGE styl.

Zapsala Bobule

Óda na vodu

Letos Berounka. Koupili jsme balíček víkendového splutí - lodě, doprava tam a sem, kempovné a parkovné. Jedeme v pátek do kempu U mloka, postavíme stan, trochu nám to trvá, nemáme trenink, ale dáme to. Po 18h dorazí po vodě parta asi 12 otců s proměnlivým počtem dětí. Nejmenším dětem připevní svítící náramky, aby o nich měli jakžtakž přehled a jdou do hospody. Otcové! Přijde k nám od nich asi 3 letý úplně pochcaný kluk a shání nějaké holky. Řekneme, že o žádných nevíme, i přesto radši zkontroluje náš stan. Nějaký vodák se ptá Járy, kde je jeho žena. Nejdřív mu chce odpovědět, že leží u stanu, ale proč? Ale vodák se spletl, hledá ženu majitele. No je mi trochu podobná - malá, prsatá, výborně naladěná. Vaříme večeři a jdeme spát. Ráno přijede naše druhá parta M. Velice zkušeně staví stan a odjíždíme busem na Kobylku, kde nafasujeme lodě, radu, kterým směrem pádlovat, že se nemá moc chlastat (ale kontroly nejsou), jak s jezy (jede se vše v první třetině vpravo) a Evelína málem dostala číslo na sociálku. Prej je hrozně hubená a nedáváme jí najíst. Na řece je hodně občerstvení, reggae bar se stolama a lavicema přímo v Berounce, pivo, zmrzka, koktejly. Všude stavíme a ochutnáváme různé lihové nápoje. Jsme nadšení a veselí. Sobota se halí do oparu a není to počasím. Děti přeskakují z lodi do lodi. S večerním sluncem ještě vybíháme na zříceninu Krašov. Pivo, komáři a romantika s výhledy. Do kempu přijedeme po půl devátý. Obdivujeme nový vařič kolegů, my uvaříme večeři na starým památečním a ráno jdeme na snídani do hospody. Mají to opravdu vychytaný - 3 druhy jídla, LED pořadník i venku. Vyplouváme. Colombo tvrdí, že už jsme to jeli včera. Trochu to mate, je to fakt volej. Lidi ze břehu křičí, že to jedeme obráceně už druhý den! Končíme na Zvíkovci, přijede pro nás autobus a odveze zpět k Mlokovi. Funguje to náramně, můžu jen doporučit! 

AHOJ příště!

Bobule

Cesta do města

O Vánocích se navštěvují příbuzní. Každoročně na 26.12. připadne návštěva pražské větve, tentokrát na nové adrese. Bereme cukroví, dárky, bačkůrky. Jedeme na oběd. Jára se mne snaží dostat do nálady puštěním CD Tři sestry. Za Černošicemi při písni Modlitba pro partu radio zhasne a s ním i několik bezvýznamných kontrolek. Poznamenám, že když už máme garáž a ta je uklizená, nic nebrání stařičké auto tam na noc strčit. Vjíždíme na Strakonickou, vůz podivně vrní, ale jede. Aha, tak jsme bez elektriky. Sjedeme ze silnice, tentokrát oběd asi nebude. Podjedeme Lahovický most a zůstáváme stát na červené. Tak jsme dojeli. Ahoj babi! Nutno se zmínit, že na druhý svátek vánoční se nám to stalo již potřetí. A to není náhoda! Jára se zkouší dovolat na asistenční službu. Kolem projíždí městská policie. Otáčí se a máme je za zadkem. Tak ne, domů nás nevezmou, můžou jen na hranici Prahy. Jára tedy domluvil, že nás odvezou až k prarodičům. Policajt radostně oznamuje, že bude mít dobrej skutek. Ptám se, jestli ví, že mě poveze ke tchýni. Prej je mu to jedno, když to není ta jeho. Snažím se ho uplatit cukrovím. Nasedáme s Evelínou a Colombem do dodávky. Kluci tady mají teploučko. Járu necháváme na křižovatce se slibem, že přijede za námi. Přijel a vyprávěl, že se dostavil frajer s kabelama, řekl, že to nejde nahodit a ať si Jarouš povolá odtahovku. Mezi tím zastavili dva řidiči, aby mu pomohli. Jeden prý vypadal, že to jeho auto tak tak dojíždí a budou tam rozbitý stát dva. Jaroušek nechal odtahovkou auto zapíchnout před vrata nějaké dílny na Chodově. V mezičase se na webu koukal po novějším autě. Taky mě podezírá, že místo na pilátes chodím do nějakého černokněžnického kroužku.

zapsala malá čarodějnice Bobule

PS: Je to alternátor - ten jsme ještě neměnili....

Aby se to nazapomnělo!

Jedeme k moři. Snídáme ve slovinské Lublani, obědváme v italském Terstu, večeříme v chorvatském Rabacu. V Terstu jdeme na obhlídku města, dětem jsme opět vzali s sebou koloběžky a opět si pochvalujeme ten skvělý nápad. Děti neprotestují, že je to dlouhý, že je bolej nohy a podobně. Máme štěstí, do přístavu zrovna připlouvá velká plachetnice, přiráží u nás, vysazují na břeh psa - ten se vyčůrá, nalodí psa a odplouvají. Rychlá akce. V Rabacu máme apartmány na kopci, ale se zahradou, děláme dílničky. Hned druhý den odvážně vyrábíme lucerny, pak náramky, šumivé koule, pramínky do vlasů, tetování. Stíháme výlet pirátskou lodí, kapitán nám dá slevu, protože jsme s ním byli před 7 lety. Jede se na Cres, do Blue cave - tam se musí skočit z lodi a doplavat do jeskyně a nakonec na pláž a k obědu jsou grilované ryby na lodi. Zbytky od oběda krmíme racky v letu. Na úterý nás pozval Max na šlapadla. Šlapali jsme ke starému přístavu z 2. sv. války, naskákali jsme do moře. Evelína z legrace zavolala "pomoc, pomoc" a hned jí nějaký kolemplavec začal tahat z vody. To jsme koukali, ona taky. Tak jo, vylejzám z vody na šlapadlo. Kde jsou schůdky? Nejsou. Začínám se chechtat, protože je mi jasný, že se tam fakt nevydrápu. Různě to zkouším, nic. Péruju nahoru a dolů a nakonec vyhodím horní polovinu těla na plavidlo a nohama mrskám jako lachtan, abych se posunula dál na palubu. To už se mi směje i druhé šlapadlo a celý břeh! Dana je taky ve vodě, čeká ji némlich to samý, ale má z toho roztomilé video! Na čtvrtek máme půjčenou loď, protože máme na zájezdu mořeplavce s certifikátem kapitána. Každá rodina jen jedno zavazadlo, bude luxusní počasí. Vypluli jsme, po chvíli se zatáhla obloha, déšť, bouřka, blesky, loď se kýve, vlny jako stodola. Na moři jsme byli okamžitě sami. Náš kapitán stojí u kormidla, je silný, klidný. Půl hodiny před vrácením loďky se obloha rozsvítí, slunce, duha. Nádhera, jedeme zpátky do přístavu co to dá. A že to dá hodně!! Ve zbytku dovolené pozorujeme velké brouky a kobylky, Evelíně vypadly 2 stoličky, Colombo si rozbil o skálu brýle a nohy si rozřízl na několika místech. Po příjezdu domů vypukne panika z vedra a objednáme ubytování na zimní prázdniny.

jen trochu přibarvila Bobule

Jak jsme kupovali auto

Náš bramborák je z roku 2002 a my ho vlastníme 10 let. Má najeto 400 000 km (200 jsme dali my), téměř bez nehod. Teď se začíná trochu "sypat", trochu rezne a loupe se, klepe se, nahoukává, taky je díra v sedačce, už nefungují některé věci a není tak živý, jako před léty. Tak jsme se rozhodli, že si koupíme nějaký mladší model nebo Volvo. Prohledali jsme nabídky aut dle našich finančních možností a Jára to jel obhlídnout a projet. Potřebujeme kombi, aby se tam vešla bicí souprava, stánek a děti. Jára je zamilovaný do Volva V70 nebo XC70. První auto mělo stočené kilometry, dovoz Polsko a prasklej silentblok, druhé samé vady a třetí bylo bourané. Pochopitelně peněz jako za kozu a o vadách se nikdo nezmínil. Jára je smutný. Je to tady samej podvodník. Tak se objednal ke svému mechanikovi a nechal naše auto opravit. A opravář mu řekl, že k němu jezdí pán, který má BMW a to má najeto 700 000 km a dobrý! Takže Jára se odmiloval z Volva a prý natočíme 500 a možná víc! Nechal vyměnit nějaké hadičky, nějaké olejíčky, kapalinky, tady něco povolili, tady utáhli, koupili jsme nové koberečky a hned jezdí jako porche! Taky uklidil garáž, aby ho v plískanicích mohl parkovat v teple.

zapsala Bobule

HORY

sobota
- balit v den odjezdu není nejšťastnější
- Evelína řve, že se nechce projít po Bedřichově

neděle
- jdeme na lyže
- Evelína řve - je jí všechno nepříjemné - kalhoty,
  kšandy, rukavice
- Colombo zapomněl lyžovat - padá, vypínají mu lyže,
  tlačí ho boty a nadává, že se na to může vysrat
- jdou s Járou do půjčovny, půjčí stejné číslo bot, ale
  tyhle prý jsou OK
- lyžujeme
- Evelína řve, že jí mažu obličej

pondělí
- půjčili jsme přeskáče - měli je pod pultem
- nohy bolí celé mužstvo
- Evelíně jsou dnes nepříjemné rukavice - jsou dlouhé a
  řve, když jí mažu obličej

úterý
- Evelína konečně poslechla rady a krásně zatáčí
- řve - je jí nepříjemná mikina
- příště jedeme bez dětí

středa
- výlet do Poniklé
- nenastartovali jsme auto
- Colombo se zhroutil a E. řve, že nebude mít zápis do
  zážitkového deníku do školy
- říkám jí, že tohle bude zážitek jako cumel a za brekotu
  obou dětí je táhneme na rozhlednu Královka
- výborně tady vaří, luxusní poháry
- zpátky jdeme zkratkou, všichni se vysekáme
- sháníme opraváře, já na bazaru komplet funkční auto
- mechanik nám půjčuje náhradní baterii

čtvrtek
- přesvědčuji Járu, aby si vyměnil triko na lyže - prý co
  teď sleduje Vikingy, tak to moc neřeší!
- 20x sjedeme kopec Malinovku
- hodně mě bolí noha

pátek
- nutíme děti dodělat úkoly do školy
- řvou obě
- odpo jdeme na boby
- na vyhřáté lavičce piju svařáky - takhle by to šlo
- nemůžu chodit

sobota
- máme zabaleno, baterie je nabitá a jedeme do Poniklé na
  2. pokus
- mám zhmožděnou a nateklou nohu

 

Vše je zalité sluncem, těšíme se na příště!

Zapsala Bobule

Jak jsme vyměňovali zámek

Naše vchodové dveře mají kovářskou kliku, která je těžká a otvírá se sama, zámek se naopak odemknout nedá. Těžko to urvu já, děti vůbec a Jára naopak ohnul klíč. Pozveme si konzultanta. Ten doporučí výměnu vložky, konstatuje, že dveře jsou jak turecká šavle a těsnění máme udělat na míru. V sobotu jedeme ke Koníčkovi pro nový zámek. Jenže klika nejde vyškubnout a to má Jára sílu! Aby taky jo, když jí drží druhý červík, o kterém věděli jen naši a ti ho tam kdysi poslali jako pojistku. Takže kliku máme venku, zámek taky. Šoupneme tam nový. Klika se tam nevejde, zámek vůbec. Nakonec ho tam Jarda narve pod tlakem času. Za 20 minut má být Evelína na zkoušce tanečního vystoupení v Řevnicích v Lesním divadle, kam se musí pěšky do kopce. 5 minut po začátku odevzdáváme tanečnici, padáme na lavice, ale nejsme zdaleka poslední. Další pokus s dveřmi je v 18.45 po festivalu tance. Otrhali jsme veškeré těsnění a je to k prdu. Zkusíme vyměnit zámek s jinými dveřmi. Do akce kulový blesk se zapojilo 5 dveří, ale všechny mají hlubší zádlab. Jára vyzunkne 3. panáka Republiky, já do toho klepnu kladivem a zamkneme to. Je 22.30. Zamykat to jde dobře, zavírat blbě, akce se nezdařila, chce to zámečníka. Happyend se nekoná.

Zapsala Bobule

Záhada hlavolamu

Je 26.12. Colombo dostal ve 13.00 v Praze vytouženého ježka v kleci. Zajásal, přeříkal si návod na vyjmutí hlavolamu od Jindry Hojera z Rychlých Šípů a během 30ti vteřin ho měl v ruce. Mrkli jsme na návod létajícího kola, který je ukrytý uvnitř a počal návrat do klícky. Nic. Po 5 hodinách nikdo nic. Colombo odmítá nosit hlavolam na dvě části. Jára, který miluje únikové hry, vše pokoří a vůbec je v tom dobrej, jde do toho odborně a zostra. Už mu tiká oko, hodí lehký mikrospánek a znovu točí ježkem. Teď už je to otázka cti. Přeměřili jsme otvory, jestli to cpe správnou dírou. Díra OK. Tak proč to nejde? Je 21.00. Asi je to tím, že ho Jára osobně nevyndal, ale Colombo. Už mu zase tiká oko a je dost mrzutý. YES! Je tam, milostivá! Je 21.30. Jaroušek tančí vítězný taneček!! Teď to ještě naučit Colomba.

zapsala Bobule

Strana 1 z 7

Kdo je připojen

Právě přítomno: 10 hostů a žádný člen