Předvánoční elektrikářský příběh

Před adventem jsem motala věnce na ozdobu stolů a dveří, všude glitry, ozdůbky, lepidlo - většinou na rukou. Najednou cítím jiný smrad než z lepidla a takové divné bzučení. Kouknu na tavnou pistoli a tam u ohybu je dvoucentimetrový plamýnek. Fascinovaně na něj zírám dokud nezhasl, pak to teprve vyndám z bubnové prodlužovačky - jinou jsem doma nenašla, tak jsem si přitáhla z garáže tu od sekačky. No jo, ale co teď? Mám udělat ještě asi 15 věnců. Šla jsem k mamince, ta má taky pistolku, dokonce dvě. Půjčila mi obě a já jí předvedla tu vyhořelou. Zapnula jsem první - dlouho se nahřívala, a jak jsem jí vzala do ruky, vyskočilo někde v útrobách perko a nic. Zapnula jsem druhou, ale ta prý moc nejde - no nejde vůbec. Tak jsem si řekla, že se do ní podívám. Rozmontovala jsem jí hravě, trochu jsem se v ní pošťourala špejlí a pak jehlicí. Mezi tím přišla maminka s tou ohořelou, a že se taky do ní mrkneme. Tu jsme hravě nerozebraly, protože nebyla na křížák, ale na takový trojlístek a ten nemáme. Ohnuly jsme jednu zkoušečku, ale výsledek 0. Tak vymýšlíme další řešení, že ty zbylý ohořelý dráty opatrně oholíme a zapojíme přes čokoládu. Zjišťuju, že čokolády mám málo a ta v kredenci se taky nedá použít. Naštěstí naši mají, tak připojujeme jejich. Pak to omotáme elektrikářskou páskou a taky tou stříbrnou, co udrží i víko od chladiče. S rozechvěním jsme pistolku strčily do zásuvky a taví! Ta pošťouraná jehlicí taví taky! Byla to tedy velmi úspěšná akce.... Krásné Vánoce - můžou začít.

zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 14 hostů a žádný člen