Povídka

Colombo dostal ve středu ve škole za úkol napsat povídku na A4, vypravěč má být zvíře a je na to hodně času, páč až na pondělí. Nějaký základ nadrásal v tu středu, mezitím se papír válel všude možně, asi i na tom posvačil. A v neděli ve 19.30 zjistil, že to ještě nemá. Velmi, velmi nerad odložil tablet a za řevu odešel do pokoje to dopsat. Pak mi to přinesl k přečtení, měl to tuze pěkné, ale ten papír opravdu zmačkanej, oslí uši, patrně i uši od jiných zvířat. Tak jsem mu řekla, že se to musí vyžehlit. Šla jsem pro žehličku, vzala to radši ještě přes jeden papír. Krásně se to vyrovnalo, ale když jsem to otočila, bylo to jak padlý sníh! Ani čárka! Jen obrázek, který kreslil pastelkou. Celé to psaní zrátka zmizelo! Polilo mě horko. Šla jsem mu to oznámit, no katastrofa, padnul na zem, vyřízenej, zhroucenej, slzy jako hrachy - povodeň je proti tomu prd s přehazovačkou. Řekla jsem mu, že mu to zkusím přečíst z těch stop, bohužel už ani tolik neryje tužkou, nebo se to vyžehlilo, takže to šlo ztuha. Všelijak jsem to nasvicovala, otáčela, dokonce i nad zapalovačem nahřívala, jestli se písmo neobjeví, taky lehce tužkou černila -⁠ jak to dělají ve filmech a vždy to zabere. Nezabralo! Tak ňák jsme to dali, obrázek vystřihli a nalepili. Colombo je spokojenej, říká, že teď napíše knihu....

Rodičovství je fakt dřina a zkouška chatrnejch nervů.....

Zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 58 hostů a žádný člen