Voda

My s Járou jsme se seznámili na vodě. Na Vltavě. Před 18-⁠ti léty. Letos jsme si řekli, že už je čas, aby i naše děti zažily fenomén sjíždění řeky. Berounka je sice "volej", ale na zácvik nováčků ideální. Evelína začala hysterčit, že lodě a vodu nesnáší. Objednali jsme dvoudenní set dvou kanoí s příslušenstvím. Narvali jsme auto stanem, spacákama, karimatkama, kotlíkem a náhradním oblečením. Toto jsme nechali v Srbsku u nádraží a nastoupili do vlaku do Nižboru. Zde jsme čekali na slíbené lodě. Přijel chlap s přívěsem, ten odpojil a odjel. Asi si máme sami vybrat. Radši se ptáme vodáků, kteří už tam seděli. Prý cestou jednu loď ztratil a jel ji hledat. Neva, máme čas, jedeme jen 13 km. Evelína se nudí. Což i v krátkých intervalech opakuje. Bude to její nejčastější víkendová věta? Ano bude! Konečně nasedáme a odrážíme od břehu. Cesta plyne. Háček Evelínka má malinkaté pádlíčko, takovou větší vařečku a tou stále polejvá kormidelníka. Taky kecá, nudí se a nepádluje. To můj háček Colombo -⁠ to je jiná. Ten maká. Na vodě vyhládne, tak stavíme po 2 km v Hýskově. Prostor u občerstvení je zavřenej, bude tam fesťák, nevařej, jen pálivá klobása a pivo. Bereme brambůrky a pivo. Přibržďujeme v Berouně, tady je dokonce párek v rohlíku, přenášíme lodě přes jez a zarazíme v Srbsku v kempu. Dětem jsme slíbili guláš z kotlíku. Je tady i veřejné ohniště. Japonci, kteří mají apartmán v týpí, konečně dovařili na ohni 8 chodů. Dáváme tedy náš kotlík na žhavé uhlíky, děti si zapalují klacky a dělají jiskřivé obrazce. Po chvíli se mi za záda postaví 2 chlápci, mlčí. Pak se osmělí a řeknou:" Klidně si ten kotlík tam nechte, ale nepíchejte těma klackama, máme tam živáňskou!" "Aha, tak promiňte, nebyla vidět." Do spacáků jsme padli asi ve 21.30h, ani nám nevadila diskotéka od vedlejšího stanu z barevně blikajícího a chrčícího kazeťáku. Ráno donesl Jára čerstvé koblihy a kávu v porculánu. Balíme stan, který už patrně dosloužil, smrdí karbolou a začíná se olupovat zátěr na střeše. Asi ho vyperu. Dáme si ještě před cestou Aperol spritz a nasedáme do lodí. S Colombem sjíždíme jez v Karlštejně -⁠ je nadšený. Končíme v Zadní Třebáni, lodě předáváme asi 9-⁠ti letému klukovi, který to prý hlídá za dědu. Máme hlad, nic tady nemají, prej končí sezonu. Jára dojede vlakem pro auto a pak pro nás.

PS: stan jsem vyprala, smrdí méně, ale odpadaly z něho veškeré lepené
švy. Tak nevím. Asi blbý.

zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 11 hostů a žádný člen