Kočičí blog


Zámecký trh

Byli jsme i s dětmi na akci "ples princezen" v Chlumci nad Cidlinou. Evelínka měla křestní šatičky po babičce, velmi dlouhý organzový závoj a korunku. Colombo byl zchudlý princ a my byli oblečeni jako "prostý venkovský lid". Dostali jsme místo na stánek pod vzrostlou lípou, hned vedle pána, co opejkal oříšky. Lípa byla opravdu krásná, tak jsme nedali ani plachtu na stánek. Najednou se ozve skřek, Jarda míní, že je to straka. Na střeše zámecké restaurace pochoduje páv a řve. Se nedivíme, když mu do zahrady najíždějí trhovci. Najednou děti objeví slepici pávici a zdrhnou za ní. V klidu dostavíme stánek a přichází nás omrknout páv + jeho dvoumetrovej ocas. Zakráká a sedne na lípu. Jaroušek ornitolog je nadšenej a fotí ho zespodu. Dere se mi vzpomínka, jak sestra Jitka byla lákána k sousedovi, který pávy měl:" Jitko, pojď se podívat, takovýho ptáka jsi ještě neviděla!" Páv přelétá rovnou nad náš stánek. Hezky si ho můžeme prohlížet, občas zařve, hned je u našeho stánku plno lidí. A najednou"chlíst" a padlo hovno na ubrus. No dobrá, tak pro jednou se nezblázníme. Po hodině pták trefí Colombův obrázek, kreslil si nějaké postavičky z Minecraftu, malůvka byla v tu ránu zelená a s trávou,  tak to bude průšvih. Colombo řve víc jak pávi, ječí, že toho ptáka zabije a tak. Opět jsou lidi u našeho stánku. Chlíst. Tak jo, nandaváme střechu. Akce končí v 17 hodin, pták je stále nad náma. Jak to, že si nepřesedí nohy? Jak to, že nic nezobe a pořád kadí? Jak to, že teprve když sbalíme poslední tyč, odlétá? Jakože nemá na co mířit? Stánek máme úplně ale úplně celej posranej!!!

zapsala Bobule

 

pav

Povídka

Colombo dostal ve středu ve škole za úkol napsat povídku na A4, vypravěč má být zvíře a je na to hodně času, páč až na pondělí. Nějaký základ nadrásal v tu středu, mezitím se papír válel všude možně, asi i na tom posvačil. A v neděli ve 19.30 zjistil, že to ještě nemá. Velmi, velmi nerad odložil tablet a za řevu odešel do pokoje to dopsat. Pak mi to přinesl k přečtení, měl to tuze pěkné, ale ten papír opravdu zmačkanej, oslí uši, patrně i uši od jiných zvířat. Tak jsem mu řekla, že se to musí vyžehlit. Šla jsem pro žehličku, vzala to radši ještě přes jeden papír. Krásně se to vyrovnalo, ale když jsem to otočila, bylo to jak padlý sníh! Ani čárka! Jen obrázek, který kreslil pastelkou. Celé to psaní zrátka zmizelo! Polilo mě horko. Šla jsem mu to oznámit, no katastrofa, padnul na zem, vyřízenej, zhroucenej, slzy jako hrachy - povodeň je proti tomu prd s přehazovačkou. Řekla jsem mu, že mu to zkusím přečíst z těch stop, bohužel už ani tolik neryje tužkou, nebo se to vyžehlilo, takže to šlo ztuha. Všelijak jsem to nasvicovala, otáčela, dokonce i nad zapalovačem nahřívala, jestli se písmo neobjeví, taky lehce tužkou černila -⁠ jak to dělají ve filmech a vždy to zabere. Nezabralo! Tak ňák jsme to dali, obrázek vystřihli a nalepili. Colombo je spokojenej, říká, že teď napíše knihu....

Rodičovství je fakt dřina a zkouška chatrnejch nervů.....

Zapsala Bobule

Ozvěna na trhy

Jarda měl v pátek v práci večírek. Moc se těšil a připravoval. Tentokrát byl celý v bílém, jen černé detaily. Něco mezi Limonádovým Joem a Hopkirkem. Veselá nálada se táhla celým dnem. Jenže v SO jsme měli poslední trh a to ten nejnáročnější. Musíme vstávat ve 4, protože se tam jezdí "na brzo". Něco jako kdysi do Polska. Modří, co už vědí, tam jedou o den dřív a zalehnou místo na stánek. My ležíme v posteli, takže na nás zbyde místo na chvostu v postranní uličce s výhledem na radniční věž. Tudíž Jarouš nemohl juchat na večírku do rána, ale prý se ještě uvidí. Byl za hvězdu, každý se s ním chtěl fotit, dokonce i chlapi. V půl desátý volá, že je mu špatně, a že radši jede. Přijel a prakticky se odstěhoval na WC. Do lože se vrátil až s budíkem. V tuhle chvíli jsem si myslela, že trh odpískám a pak se trochu urazim a budu naštvaná. Ale Jardovi pocit zodpovědnosti za Kočku Kouli nedal a vyjeli jsme do Úštěku. Mlha byla už v Černošicích, za Prahou totální. Takže jsem čekala buď příkop nebo jelena. Příšerná cesta. Jarda divně dýchal, takový jogový dech, ale tady mi to na místě moc nepřišlo. Prý měl na večírku hodně sushi a Colu. Vzpomněl si na píseň od Tatabojs: "Sushi s Colou to byl teda nápad, míchá se ve mně východ a západ". Tak asi hoší vědí proč. V Úštěku jsme tak tak postavili stánek. Poslala jsem ho lehnout do auta. Prý mě tam nechce nechat samotnou a lehne si na špricle pod pultem. Pak se ale hnul a propadl se na silnici. Vytáhla jsem ho a šel do auta. Stánkařka od vedle se přišla zeptat, jestli tam pán opravdu spal, jestli se nespletla. Ano spal. Úplně jí to ohromilo, že to vydrží. Ten stánek. Protože má od stejného výrobce a ona by si to netroufla. Odborně ho ošahala a zjistila, že ho má hubenější. Stále stánek. Den plynul, Jarda stále nepoužitelný, padla tma, stánkaři začali ladit různé iluminace, my nažhavili petrolejky. Rodiče trpělivě dětem vysvětlovali, že takhle se kdysi svítilo. Z radniční věže sletěl poslední anděl a my skládáme. Tak šťastný a veselý!

zapsala Bobule

Co se musí všechno prožít, když jezdíte na trhy

Jsem trhovkyně. Snažím se vymyslet, vyrobit a následně ty báječné věci prodat. Ne vždy se to daří. Naším snem (i Jardovým) je jezdit jen akce, kde se stahuje hodně lidí a tudíž se "dá vydělat". Nenápadně tedy odposlouchávám, co si prodejci vzájemně doporučují. Takže jsem odposlouchala "Sychrov", to bude tutovka. Sice kapánek z ruky, dvoudenní akce a máme tam být do 7 hodin. Vstáváme před 5, jsme tam včas. Vše je už skoro zabrané, asi stavěli stánky v pátek. Bereme co se dá, je jinovatka a drobně prší. Jaroušek vyrobil z vozíčku na popelnici epesní rudl, kterým vozíme bedny na prodejní místo. Vedle nás je ještě flek, ale ten už je prý obsazený. Tak ta cikánka s kořením, která ho chtěla, má smůlu. Po hodině parkuje vedle nás dodávka (auta tam nesmí) a z ní vypadne pár nadraných řezníků i s flaškama. My zrovna snídáme prkýnka se salámem (fit chleba). Řezníci se koukají s odporem a hned nám tam vystavili na pult 3 krabky -⁠ 1. sádlo, 2. sádlo se škvarkama, 3. škvarky a prej mázněte si to tim. Vybalují gril, jelita, klobásy. Sotva Jarda vytáhne paty ze stanoviště, už jdou po mně. Během Jardovy pauzy na WC se dovím, že jsou z Liberce, jsou kámoši z učňáku, 56 let, jednou nohou rozvedení. Sypou historky o sexu, jak ten malej přebírá tomu velkýmu baby, a jak ta slečna tenkrát měla důmyslný zipy u kalhot. Já se chichotám, vyloženě jsem pro ně mladá kůstka, to se mi nestává často. Jarda dokonce tvrdí, že flirtuju. Nabodávají na rožeň první prase. Tomu velkýmu řezníkovi (Ivan) věnuju za 3 krabky sádla červený srdce. Totálně se rozněžnil, prý si ho dá do výrobny, bude ho všude vozit a možná s nim i spát. Zamrkala jsem řasama. Na hlavu jsem si narazila věneček, které taky prodáváme. Sousedi to ihned komentují, že jsem krásná víla a prý bych měla mít průsvitné šatečky a tančit. Tak jsem je ubezpečila, že jsem zimní víla a péřová bunda patří k povinné výbavě zimních víl. Za sobotu ugrilovali 3 prasata, jednu nohu a nám kompletně celý stánek. Smrdí to až hrůza. Zlatá cikánka s kořením. Jo a Sychrov dostál svému jménu.

zapsala Bobule

Petra

Mám kamarádku Petru, kterou velmi obdivuji za její organizační schopnosti. Zvládne všechno. Vedle ní jsem chudinka v sukni.
Například: Je v práci, volá její matka, prej nastupuje do nemocnice o den dřív a potřebuje tedy odvézt dnes. Petra volá kamarádce Katce, která jí měla odvést všechny její děti z kroužků na společné plavání, že je to krapet jinak. Pro větší přehlednost má děti očíslovaný: 1 – holka 10 let, 2 - kluk 7 let, 3 - kluk 4 roky. Jedničce zrušili AJ, tak je už ze školy doma.
Takže Petra sedá na MHD a jede do bytu B. Bleskurychle balí plavky, ručníky, svačiny. Diriguje matku, že je v předstihu a ať ta to zrychlí. S lehkostí zorganizuje toto: Jede pro trojku do školky, kterou vzápětí vyhodí někde na rohu, kde by měla čekat jednička, aby mohli jít pro dvojku. Sejít by se měli všichni v čase T v bytě B, kde si najdou baťohy se svačinama a všechny je pak nabere Katka a vysype je do bazénu. Volá Katka, že je se synem v nemocnici se slepákem, a že asi nepřijede. Petra se nehroutí, má v rukávu slečnu na hlídání. Ihned jí volá, jestli má nějaké plány na odpo, že by potřebovala děti odvézt na plavání, cestu prej znají, vysvětlí jí to dítě č. 1. Dojedou hromadou k bazénu. Mezi tím Petra přesouvá maminku do nemocnice, padne v nemocničním pokoji do křesla a mrkne na poštu. Z hrůzou zjišťuje, že dnes plavčo odpadá. Volá hlídačce (Eli), ať jedou domů, manželovi (je na cestě z Brna) - že děti budou doma s Eli. Opouští nemocnici a jede na schůzi školské rady, kde lobuje za sbírání hliníku - má doma 8 tašek olízanejch víček od jogurtů a něco plechovek. Najednou si vzpomene, že DVOJKA! má dnes narozeniny, což v zápětí z ní vylétne ještě se slovy:"Ty vole, Dvojka má dneska narozeniny!" Schůze končí, Petra nabírá směr B, manžel jede taky do B. Tam se domlouvají, že by mohli trochu protáhnout těla na stěně. Eli nemá plán ani na večer, takže OK. V noci ještě stačí udělat dva dorty pro Dvojku. Je to obvyklé? Je to normální? Je to superžena? Není to fikce? NE! Tato žena skutečně existuje...... A co na to Jan Tleskač?

Autorádio

Jára si moc přál od Ježíška autorádio. Takové jako má Aleš. S velkou
obrazovkou, s čudlíkama, svítící, a se systémem "co tam vrazíš to hraje".
Poslal odkaz Ježíškovi a ten to zařídil. Nastala chvíle výměny.
Vyškubnul staré a chtěl umístit nový model. Jenže se zjistilo, že rádio
má sice hodně příslušenství, ale ne vše. Kupříkladu navigace chybí, tak jsme
ho vrátili a objednali "S" (rozumněj s navigací). Nutno dodat, že jak si Jaroušek
v autě přitápěl a přisvicoval, vyflákal baterii. No, není to poprvé.
Jarda prohlašuje baterii za starou a k ničemu, a že prý koupíme novou.
Jízlivě podotknu, že ať ji koupí i s autem. Byl pátek večer. Na sobotu si
půjčil auto od tchýňky a vyrazil shopovat do autoprodejen. Povedlo se mu to až pod Nuselákem. Baterii už v autě nehledá, zná tu schovávačku. Tak teď to
rádio. Po nějakém čase volali z obchodu, že už není co chceme, ale mají dražší
model, ale s televizí! Výborně, objednáváme toto. Pak ještě různě
přikupujeme drátky, napojení, redukce, něco vracíme, něco si necháme.
Takže máme všechno. Rádio je vyškubnutý, nové napojený, ale z každé
strany rádia je ďoura, že by se tam vešla svačina i s pitíčkem. Ptám se, jestli je to finální stav nebo co. Tak ještě přikupujeme panýlek, do kterého vše
lehce zapadne. Teda skoro. Panýlek trochu rozřízneme a je to jako z
fabriky! Rádiové vlny krásně hrají při dobré viditelnosti, pokud nejedete
lesem, pokud nejedete nížinou, pokud neprší či pokud nesněží :-)

 

zapsala Bobule

Hlavní město na vlastní kůži

Tak jsem jela včera do Prahy. Potřebovala jsem něco vyzvednout, něco
předat, něco pokoupit. Vše rychle, abych stihla vyzvednout děti ze
školy. Od rána pršelo, no neva. Jela jsem do ulice Nad Popelkou, co se
jede 3 minuty, jelo se 15, protože je to tam neskutečně rozkopaný.
Musela jsem najít Bus X9, kam se narvalo na můj vkus až moc lidí. Bylo
tam vedro a mě přišlo, že cestuju se smečkou "mokrých psů". Bohužel,
cesta zpět byla lautr stejná. V metru mě oslovil nějaký muž s flaškou vína
v ruce, prej jak se dostane na Hlavák. Poradila jsem mu, aby
přestoupil na Florenci. Asi po dvou hodinách jedu také na Hlavní
nádraží, snažím se být pozitivní, usmívám se a jedu po schodech nahoru
na 1A nástupiště. Proti mně jede chlap dolů, asi ho to mé nadšení
pobouřilo a flusnul šikmo přes eskalátor a já ten "flusanec v letu" dojela...
Snažila jsem se mu vyhnout, ale něco jsem schytala. Na chlapa jsem hodila  
nevěřícnej pohled a on štěknul: "a co jako!" Já jsem se nezmohla na
nic, než že jsem mu řekla: "Prase!" Fakt to nechápu. Nastoupila jsem
do vlaku a tam zrovna vyváděli toho muže s flaškou, protože neměl
lístek! Takže jsem mu poradila dobře...

zapsala a prožila Bobule

Dárek

Jarda bude mít v únoru svátek, nechci být zaskočená, tak vymýšlím dary už v předstihu. Jednou si posteskl, že všichni mají do nepohody holinky a on jediný nemá. A když přijde třeba jarní voda do sklepa, musí se brodit v gumákách o tři čísla menší, takže pak ho z nich nemůžeme vyndat. Začala jsem lovit na netu, líbily by se mi nějaké barevné, přeci jen Jaroušek si potrpí na módu. I vyjela jsem do Prahy, ale nepořídila jsem. Vzpomněla jsem si, že na novém CD Ebenů chlapci pózují v různobarevných holinách. Tak jsem jim napsala....

 

Dobrý večer,

nové CD už máme, rádi posloucháme, ALE:
upoutaly mě velmi ty holinky. A zrodil se nápad, že bych mohla takové
fešné pořídit manželovi ke svátku. Jistě by mu v nich zahradní práce šly
mnohem radostněji. Zjistila jsem, že je mají v pracovních oděvech v
Praze. Bohužel mají jen neutrální barvy a ty žluté, co tam mají coby
zástupce barev, jsou s jakousi ocelovou výstuží a fakt těžký. To bych
měla strach, že zaryje štafle do země až pro první špricli. Mohli byste
mně prozradit obchod, kde jste nakupovali Vy? Nebo jste ty obyčejné
přestříkli? Nejvíce by se mně líbily právě ty žluté - jako měl
Čochtan.

Děkuji a krásný večer
Bobule

 


....a čekala na odpověď. Ta přišla hned druhý den.

 


Dobrý den,
My máme k dispozici bílé.
Žluté holinky jsou opravdu ty těžké - na stavbu s vystuženou špičkou.
Ostatní barvy jsou nastříkané (původně bílé) holiny.

:))

Šimon Kotek

 


Závěr: Mají ode mne velké plus za odpověď, ale mínus za provedení :-) . Páč jako na bookletu fajn, ale mně to teda nepomohlo...

Zapsala Bobule

Bábovka aneb ty jsi má...

Naše rodinka má ráda sladké tečky za jídlem. Takže peču často. Jára mi prozradil, že poslední koláč už byl trochu "chlupatej", ale že to hrdinsky snědl, páč jinak by mu ta sladkost chyběla. Tak jsem si řekla, že upeču tentokrát bábovku. Poradím se s internetem, abych věděla poslední bábovkové trendy. A žádnou dusivku. Na Apetitonline jsem objevila food blogerku, která se dušovala, že ta její je fakt dokonalá. Tak jsem zadělala těsto podle ní. Nakonec se tam měla dát "malá hrstka levandule". Vyběhla jsem na zahrádku a radostně naškubala něco bylinky. Vrazila to tam. Po 40 minutách se line bytem úžasná vůně. Vyklepla jsem ten zázrak, pocukrovala a nabídla dětem. Colombo se vofrněl, že ble, levanduli nesnáší. Tak to tedy pěkně kecá, protože spí s levandulovým polštářkem... Evelína taky ani nehryzla. Děda to snědl, ale je to prej zvláštní (v překladu blbý). No divný to trochu je. Zvláště, když se kousne přímo do květu. Už to nezvopáknu. Jára říkal, že to vezme do práce, tam prý do kuchyňky dávají potraviny, které nechtějí doma, on to třeba někdo spotřebuje - třeba rakytníkový čaj nebo bábovku s levandulí...

zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 37 hostů a žádný člen