Kočičí blog


Safírové brko

Každá rodina má nějakého kostlivce ve skříni. Ta naše ho má blankytně
modrého a má čtyři kola. Není ve skříni, ale na parkovišti před Járovou
prací. Auto je to tuze pěkné, v kůži, sporťák, takové na letní řádění.
A protože před tou prací stojí již dlouho a začíná to už být nápadné
(některým nápadnější), tak Jarda dospěl k závěru, že to tedy prodáme.
Jenže, dálkové ovládání nefunguje (baterka), manuálně otevřít taky ne
(zatuhlý). Kupuje tedy novou baterku do klíče a ...a nic. Loví na netu
info, jak se do toho dostat jinak. Prý je asi vybitá i baterie auta, prý
má trochu nadzvednout haupnu a nějakým drátem vycvaknout víko a baterii
dát nabít a pak už ok. Takže jsme doma řešili háky, rozebrali jsme
kleště na obracení buřtů a získali jsme dva profi háky. S touto výbavou se
opět čochnil v autě. Povedlo se, Jára pěl ódy na své zlaté ruce, baterii
dal nabít. Další den jí tam vrazil a pokoušel se to opět otevřít. Auto
se rozhoukalo. Ještěže je Jarouš klidné povahy, já bych vzala cihlu.
Takže jsou dvě řešení, nějaký zámečník nebo vymlátit okýnko, ale nejdřív
se musí zjistit, kolik stojí nové (3800), takže zámečník. Přijel chlupatý frajer,
něco chlístnul do zámku, zavrtěl klíčem, řekl že to nejde, ať mu dá na
benzín a odfrčel. Jára se nehroutí a volá panu B., aby doporučil postup.
Ten vytahuje telefon na extra třídu zámečníka. Přijel pán s plným autem
různých kufříků s dráty, jehlicemi, pilníky a vůbec. Taky něco šplíchl
do zámku, pošťoural, přiohnul, ubrousil a tramdadadá.....je to
otevřeno!!! Jarda jásá, vrátný jásá, celá budova jásá, možná i paní
Kadrnožková s Jonatánem.....Takže Jaroslav uklízí v tom safírovém zázraku a
slavnostně ho s panem B. odvážejí do bazaru.....Šťastnou cestu, brzy
najdi nového majitele!!!

zapsala Bobule

Krtek

Asi před 2 měsíci se k nám podryl krtek od sousedů a udělal dvě výstavní hromádky. Svolali jsme rodinu a co tedy s ním. Táta má zkušenosti, vykuřuje je spolehlivě dýmovnicí. Dýmovnice došly, tak začínáme rozhrabáním a zašlapáním hromad. Druhý den nová, kousek dál. Vypuká panika, táta hledá na netu, máma odjíždí do Hornbachu a kupuje pastičku na krtky " a pokud byste ho paninko nechytila, mám tady hnojivo, které je odpuzuje a ještě budete mít parádní trávník!" Odkryjeme asi metr zeminy a instalujeme past - je to trubka z umělé hmoty, na obou stranách má klapku - takže jednou vleze, zůstane tam a pak ho někam vysypeme. Máma tvrdí, že krtek chodí v lichou hodinu, sice nevíme, jak se změnou času, ale je fakt, že přiběhla v 19.15 že tam šel, že se to úplně hejbalo a asi je v té pasti. Tak jsme jí vykopaly, byla plná hlíny a kamení, krtek šel nad ní. Vyčistíme trubku a znovu instalujeme do nové chodby, druhý den past opět plná, krtek šel pod ní a krtinec opodál. Pročítám různé weby, rad je spousta, prý nemá rád průvan a máme do díry dát láhev od vína a meluzína ho vyžene. Dáváme flašky, Kolombo pro jistotu do nich chodí houkat. Zahrada začíná vypadat divně, samá hromada, z nich trčí flašky v různých polohách. Kolombo se přiznal, že občas vyndá tu láhev a hází do díry žížaly. Tak výborně, ještě ho krmí. Dlouho se nic neděje, asi odešel. Tak jsem posekala, přijdu ze školky a hromada. Na diskuzích čtu: Vždyť chce jenom kalhotky! nebo... Chodí v lichou hodinu, počkáte si na něj, vykopnete ho motykou a hodíte přes plot k sousedům! pořídit si kočku, kocouři jsou líní nebo prodat zahradu i s krtkem. Máma vymyslela zcela eko postředek, vzala hovno od našeho líného kocoura Olivera, rozředila ho s vodou, puch jako blázen a to mu do těch děr vlila a zajistila šutrama. Zdá se, že to pomohlo. Tak přemýšlím, jestli by to nemohl být podnikatelský záměr, když jdu teď na pracák kvůli rekvalifikaci......

zapsala Bobule

Dobrodružství na Elbě


Byli jsme tentokrát na Elbě-zájezd pro rodiče s dětmi. Když pominu fakt,
že to bylo jako na pionýráku - v 8 snídaně, v 9 odjezd, na nikoho
nečekáme, vyfotit, vykoupat a jedeme na večeři. Tak jeden zážitek byl
opravdu silný. V rámci animací pro děti jedno odpoledne udělali mezi eukalypty
lanové centrum. Nejdřív si zablbnou děti a potom utáhnou uzly dospělí.
Můj Jaroušek má rád výzvy, tak pochopitelně netrpělivě popoháněl děcka,
jen už aby byla lana volná. První překážka byla naprosto jednoduchá - po
jednom laně se jde a druhého se drží nad hlavou, druhá taky vypadala
snadně - bylo to velké X. Spočívalo to v tom, že v místě křížení se lehkou
nohou překročí na druhou stranu a pokračuje se do cíle. Jarda to dal s
dopomocí, ale na další pokus chtěl "já sám". Takže se opatrně sunul po prvním laně,
v křížení lana oddálil, překročil, ale nedosunul se pořádně. Takže lana
se napjala jako luk, šíp byl vložen a připraven :-), tětiva se vymrštila a Jára
byl vystřelen. To jste neviděli....šíp letěl, špičkou se zabořil a jel
(tedy spíš ryl) směrem ke kovové židli. Takhle jsme se dlouho nenasmáli,
skoro jsem se počůrala... :-D

popsala Bobule

 

DSC03593

O zahradničení

Minulou sobotu vylezlo konečně sluníčko a s ním i všichni zahrádkáři,
kteří se už nemohli dočkat, až poprvé zaboří rýče a své ruce do hlíny,
až se poprvé projedou se sekačkou po zahradě. Takže i my jsme radostně
vyběhli na zahradu, a že postříháme živý plot. Jarda si půjčil štafle od
sousedů, napojil systém prodlužovaček a stříhal. Šlo mu to parádně, jukal
na mě skrz okno do kuchyně, kde jsem vařila oběd. Když jsem měla vše
připravené, volám na rodinu, ať už jdou. Columbo křičí:" mami, mami,
táta přesekl kabel!"No bezva. Sice se hájil tím, že jako bejvalý pražák
má velmi malé skore v defektech, ale moc mu nevěřím. Po "O" to chvíli
spravoval, ale bylo tam moc drátů na jednu čokoládu, tak si nakonec vzal
kratší prodlužovačku a dostříhal to s ní. Já se plazila pod keři, za
keři, mezi keři a všechno vyhrabávala. Z radosti, že nám jde práce od
ruky jsme ještě trochu podřezali jabloň. Začalo lehce pršet a blížila se
zavírací hodina sběrného dvora, takže jsem vše narvali do tašek a do
auta, zbytek do káry s důmyslnými sajtničkami vyrobenými ze staré
postele a sušáku na prádlo. S tím jsem jela já - bezdomovec by mi
záviděl. To už bylo 15 minut do zavíračky. Přidala jsem do kroku,
vyzouvaly se mi boty, asi je tam nechám. Jaroušek už vyhazoval větve a
děti si idylicky hledaly poklady na smeťáku. Našly si báječnou poličku, která se
jim prý bude hodit k pískovišti. To už začalo fest pršet a rodina ve
strachu o maminku, aby neprochladla, vymyslela, že si sednu do kufru
auta a kárku budu přidržovat. Tak jo. Vyjeli jsme. Jednou rukou jsem
držela vozejk, nohou jsem jistila poličku v něm a druhou rukou jsem
podpírala víko kufru, protože to mi při výmolech a razantní jízdě padalo
na hlavu. Projeli jsme městečkem až k nám na zahradu, a když to viděla
maminka, málem se počurala. Ale plot je jako když střelí.....

zapsala Bobule

PS: Jarda prodlužku opravil, odkousnutý kabel dal Columbovi na hraní a zbytek napojil
do samce.

O povodních

Norský server o počasí začal ukazovat v našem bydlišti šílené hodnoty, v
televizi taky, začala panika. Berounka vystoupala z břehů a nám v
nahlížáku ve sklepě. Takže jsme začali vynášet sklep. Jára 2 sestavy
bubnů, reprobedny, hardware, židle, pračku a harampádí, které se do
sklepa šoupe. A naplnili jsme garáž, chodbu, jídelnu. Ve sklepě udělali
důmyslné zátarasy, aby se nám nenamočil kotel a nešlo to do všech
místností a do studny. A chodili měřit stav vody ve sklepě. Bylo tam asi
15 cm, když kanalizace si našla cestu naším záchodem, bylo to jako
vřídlo. A ten smrad, ihned to nastoupalo na holinku. S pomocí pracovníků Aquaconsultu jsme
vytrhli záchod a ucpali. Teď tam teče jen spodní ČISTÁ voda. V noci jsme
drželi hlídky. Ráno jdu měřit splašky a slyším velký průtok. Opět kanály
si našli cestu a letělo to odpadem pračky. Jenže čím to hned ucpat, když
je všechno chaoticky vystěhovaný. Vrazila jsem tam kohoutek a špunt od
vína. Jára chtěl jet k řece, (všechny kola zastavil v garáži) kolo
našel,vynesl, nasedl a píchl. Vytáhl moje, nasedl, objel. Nakonec jsme
tam měli 45cm všude, místy 90cm, zátarasy nezafungovaly, zatopená
studna, hovna po stěnách. Když to začalo opadat, koupili jsme ponorné
kalové čerpadlo. To bude frc frc, dělá to 100litrů za 1 minutu. Reálně
byl výkon 1 kýbl za 3 minuty. Šlo 2 dny. Jeli jsme to reklamovat,
"paninko, to není žádná Čína, to je Polsko!!!" Peníze nedal, a prej to
pošle na reklamaci, máme tedy prd. Přijeli hasiči, vycucli nám to na 12
cm, do rána 25. Takže se nedá nic dělat a musíme čekat až to samo
opadne. Když se tam dalo chodit v holinkách, začali jsme opět stěhovat
věci, protože jsme všechno nevynesli. Jára měl ve zkušebně po stěnách
plata od vajíček, totálně nacucaný, ale taky přijely polystyreny, bylo
to jako vor. Tak jsme zavolali děti, že by se jako mohli projet po
sklepě. Tak to je moooc bavilo. Teď je tam 8,5cm místy přes 50, množí se
komáři, ale klesá to......

zapsala Bobule

Předvánoční elektrikářský příběh

Před adventem jsem motala věnce na ozdobu stolů a dveří, všude glitry, ozdůbky, lepidlo - většinou na rukou. Najednou cítím jiný smrad než z lepidla a takové divné bzučení. Kouknu na tavnou pistoli a tam u ohybu je dvoucentimetrový plamýnek. Fascinovaně na něj zírám dokud nezhasl, pak to teprve vyndám z bubnové prodlužovačky - jinou jsem doma nenašla, tak jsem si přitáhla z garáže tu od sekačky. No jo, ale co teď? Mám udělat ještě asi 15 věnců. Šla jsem k mamince, ta má taky pistolku, dokonce dvě. Půjčila mi obě a já jí předvedla tu vyhořelou. Zapnula jsem první - dlouho se nahřívala, a jak jsem jí vzala do ruky, vyskočilo někde v útrobách perko a nic. Zapnula jsem druhou, ale ta prý moc nejde - no nejde vůbec. Tak jsem si řekla, že se do ní podívám. Rozmontovala jsem jí hravě, trochu jsem se v ní pošťourala špejlí a pak jehlicí. Mezi tím přišla maminka s tou ohořelou, a že se taky do ní mrkneme. Tu jsme hravě nerozebraly, protože nebyla na křížák, ale na takový trojlístek a ten nemáme. Ohnuly jsme jednu zkoušečku, ale výsledek 0. Tak vymýšlíme další řešení, že ty zbylý ohořelý dráty opatrně oholíme a zapojíme přes čokoládu. Zjišťuju, že čokolády mám málo a ta v kredenci se taky nedá použít. Naštěstí naši mají, tak připojujeme jejich. Pak to omotáme elektrikářskou páskou a taky tou stříbrnou, co udrží i víko od chladiče. S rozechvěním jsme pistolku strčily do zásuvky a taví! Ta pošťouraná jehlicí taví taky! Byla to tedy velmi úspěšná akce.... Krásné Vánoce - můžou začít.

zapsala Bobule

O botách

Koupila jsem si nové boty, tedy z druhé ruky, ale slečna psala, že je
měla jednou. Vždycky jsem si takové přála, někdo by řekl, že jsou to
obyč pánské polobotky, jenže toto jsou Vagabondy, petrolejové barvy a
říká se jim Oxfordky!! Ta barva je trochu netradiční, ale kdy, když ne
teď, že? V padesáti bych si je už nekoupila, to budu dámou v béžových
barvách. Měla jsem naléhavou cestu do Prahy, tak jsem si řekla, že jim
ukážu velkoměsto. Už cestou na nádraží jsem měla pocit "polštářků" na
patách, na Smíchově jsem zjistila, že ne jen pocit. Nalepila jsem
náplastě a řekla si, že nebudu příliš chodit. Na Karlově náměstí jsem
vypadala jako bába před operací kyčlí, pajdala jsem do bazaru v
Melounové (v jejich pobočce kupuju anglické talíře) a ptám se jestli je
tady nemají, prej ne a na druhé prodejně neví. Řekla jsem jí, že by mi
pomohlo, kdyby to věděla, páč mám puchejře a nevim jestli tam dojdu. Tak
tahle prodavačka dobré skutky nedělá. Uviděla jsem zastrčenou lékárnu a
chtěla nové náplastě, prej 115 Kč, ale ty léčí. To je mi jedno, mám to
stržený, koupila jsem hlavně velký flastry. Hned jsem je tam lípla. Pak
jsem se přesunula do toho druhýho bazaru, nakoupila něco talířů a
závesné koše na kytky a dostala skvělý nápad, že si koupím nové boty. U
Bati měli slevu na Gaborky, tak jsem si je nasadila, a šla ještě koupit
nějaké korálky přes půl Prahy, do prvního patra jsem jela výtahem(ani
jsem netušila, že tam nějaký je), už jsem fakt viděla svatý. Nalepila
jsem další náplastě místo těch srolovaných. U Národního divadla bouchl
plyn, všude naštosovaný tramvaje, takže na Hlavní nádraží metrem, domů
jsem šla chvíli bosa, ale byla zima, tak zase v botách. Byla jsem tak
vyřízená, že jsem měla snad i teplotu a 10 dní jsem chodila v žabkách,
ač bylo téměř na nule. Halt Vagabondy chtějí krev.......

zapsala Bobule

Jak zastavit čas

Při pohledu do zrcadla jsem si musela přiznat, že vypadám unaveně a že by to chtělo nějakou vzpruhu. Zrovna na slevovém portálu nabízeli omlazení ze 4000 Kč na 500Kč. Fotografie byly dostatečně sugestivní, jakási převratná nanotechnologie s úžasnými výsledky, 500 jsem měla, takže jsem to koupila a objednala se. Čekací lhůta byla asi měsíc. Dnes jsem vyzbrojená voucherem a mapou vyrazila. Měla jsem to i jako výlet, protože z Ruzyně na Opatov je to doba. Budova byla mezi paneláky, taková placatá ubytovna, prošla jsem kolem místnosti s říznou hudbou, kde probíhal kruhový trénink. Až u posledních dveří bylo napsáno:" Recepce - klepejte, jestli nereagujeme, pracujeme, posaďte se, víme o vás". Klepala jsem v pěti minutových intervalech přes čtvrt hodiny. Pak ze dveří s nápisem: "Vykonavatelna č. 1" vylezla bába (něco mezi Michaelem Jacksonem a uschlou houbou), že prej je ve skluzu a že mi dá zatím klíč od wc, je prý vzádu a doleva. Děkuji už jsem si to tady prošla....." A mladá paní, můžete si rozsvítit" hm, tak to bude na dýl. Nakonec vyšla ze dveří nějaká omlazená žena,  já jsem vyplnila dohodu o ošetření - kontraindikace od srdeční arytmie po zlomenou nohu. Vykonavatelka řekla ať si sundám botičky a lehnu si na lůžko, v tu chvíli mi došlo, že v botičkách jsem od půl osmé ráno, a že jestli si je sundám, tak se tedy podiví. Prý si mě ještě uzemní, což spočívalo v tom, že mi nalepila na břicho nějaký plech s drátama. Napatlala mi na obličej nějaký gel a jezdila po něm nějakou žehličkou. Řekla jsem, že jsem hlavně chtěla řešit spadlá víčka, měli to na tom netu, bohužel, nic o tom neví a jezdí dál. Prej jestli jsem neuvažovala o operaci. Ano uvažovala, ale nejdříve jsem se chtěla pokusit o nápravu bez řezání. Chvíli ještě vyzvídala, pak jsem se přesunula na jiné lože, přejela mě nějakým jiným přístrojem a bylo omlazeno. Vypadám skoro jako ze základky.........

zapsala Bobule

O zdobení

Delší dobu jsem uvažovala, že bych si nechala "něco propíchnout".
Maminka se zmínila, že její kolegyně v práci, asi 70-ti letá čupr bába, má piercing v pupíku - nějaká cingrlátka, a že když je u moře, tak se z ní chlapi můžou zbláznit. Tak jo, jsem ve věku, kdy se "to bláznění" už musí něčím podpořit, takže to je tedy výzva. Tak jsem začala lovit na netu, kde v okolí Smíchova něco takového dělají. Objevila jsem na Andělu salon Hell, kde na stránkách píšou, že píchnutím to nekončí, budeme se o vás starat, při nevolnosti lízátko poskytneme....Tak jsem tam vyrazila, otvírají ve 13h, ale ještě ve dvě je zavřeno, na zvonek ani mobil nereagují. To už tam obchází nějakej amík, taky zvoní a nic, tak prej "good luck" a odchází asi na pivo. Jdu tedy taky pryč a vzpomněla jsem si, že když jsem projížděla tramvají Zborovskou ulicí, tak jsem zahlédla obchod Triboo a tak se tam mrknu. Těsně za dveřmi seděla slečna s růžovou hlavou, trochu počmáraná- asi tam nedělá tak dlouho. Řekla jsem jí co chci a zvedl se takovej chlápek - hodně potetovanej, hodně ocvočkovanej - hlavní propichovač. Ať prej mu pupík ukážu. Já jsem opáčila, že je úplně normální, ale trval na tom. Tak jsem všechno vyhrnula, on se nahnul přes celej pult a zíral. Prej to půjde, mám si vybrat naušnici a jdeme na to. Vedl mě za takový paravánek, tam si vzal velkej tlustej fix a udělal tečku ( kdo zná Pulp Fiction - tak to bylo přesný). Pak to odborně omrknul, propíchnul, nasadil, přelepil a hotovo, paninko. Teprve pak mi oznámil, že se to bude hojit 4 měsíce.....a nekecal. Takže teď jen objednat nějaký zájezd k moři, přesvědčit Jarouška a hurá......

zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 49 hostů a žádný člen