Kočičí blog


Dobrodružství na Elbě


Byli jsme tentokrát na Elbě-zájezd pro rodiče s dětmi. Když pominu fakt,
že to bylo jako na pionýráku - v 8 snídaně, v 9 odjezd, na nikoho
nečekáme, vyfotit, vykoupat a jedeme na večeři. Tak jeden zážitek byl
opravdu silný. V rámci animací pro děti jedno odpoledne udělali mezi eukalypty
lanové centrum. Nejdřív si zablbnou děti a potom utáhnou uzly dospělí.
Můj Jaroušek má rád výzvy, tak pochopitelně netrpělivě popoháněl děcka,
jen už aby byla lana volná. První překážka byla naprosto jednoduchá - po
jednom laně se jde a druhého se drží nad hlavou, druhá taky vypadala
snadně - bylo to velké X. Spočívalo to v tom, že v místě křížení se lehkou
nohou překročí na druhou stranu a pokračuje se do cíle. Jarda to dal s
dopomocí, ale na další pokus chtěl "já sám". Takže se opatrně sunul po prvním laně,
v křížení lana oddálil, překročil, ale nedosunul se pořádně. Takže lana
se napjala jako luk, šíp byl vložen a připraven :-), tětiva se vymrštila a Jára
byl vystřelen. To jste neviděli....šíp letěl, špičkou se zabořil a jel
(tedy spíš ryl) směrem ke kovové židli. Takhle jsme se dlouho nenasmáli,
skoro jsem se počůrala... :-D

popsala Bobule

 

DSC03593

O povodních

Norský server o počasí začal ukazovat v našem bydlišti šílené hodnoty, v
televizi taky, začala panika. Berounka vystoupala z břehů a nám v
nahlížáku ve sklepě. Takže jsme začali vynášet sklep. Jára 2 sestavy
bubnů, reprobedny, hardware, židle, pračku a harampádí, které se do
sklepa šoupe. A naplnili jsme garáž, chodbu, jídelnu. Ve sklepě udělali
důmyslné zátarasy, aby se nám nenamočil kotel a nešlo to do všech
místností a do studny. A chodili měřit stav vody ve sklepě. Bylo tam asi
15 cm, když kanalizace si našla cestu naším záchodem, bylo to jako
vřídlo. A ten smrad, ihned to nastoupalo na holinku. S pomocí pracovníků Aquaconsultu jsme
vytrhli záchod a ucpali. Teď tam teče jen spodní ČISTÁ voda. V noci jsme
drželi hlídky. Ráno jdu měřit splašky a slyším velký průtok. Opět kanály
si našli cestu a letělo to odpadem pračky. Jenže čím to hned ucpat, když
je všechno chaoticky vystěhovaný. Vrazila jsem tam kohoutek a špunt od
vína. Jára chtěl jet k řece, (všechny kola zastavil v garáži) kolo
našel,vynesl, nasedl a píchl. Vytáhl moje, nasedl, objel. Nakonec jsme
tam měli 45cm všude, místy 90cm, zátarasy nezafungovaly, zatopená
studna, hovna po stěnách. Když to začalo opadat, koupili jsme ponorné
kalové čerpadlo. To bude frc frc, dělá to 100litrů za 1 minutu. Reálně
byl výkon 1 kýbl za 3 minuty. Šlo 2 dny. Jeli jsme to reklamovat,
"paninko, to není žádná Čína, to je Polsko!!!" Peníze nedal, a prej to
pošle na reklamaci, máme tedy prd. Přijeli hasiči, vycucli nám to na 12
cm, do rána 25. Takže se nedá nic dělat a musíme čekat až to samo
opadne. Když se tam dalo chodit v holinkách, začali jsme opět stěhovat
věci, protože jsme všechno nevynesli. Jára měl ve zkušebně po stěnách
plata od vajíček, totálně nacucaný, ale taky přijely polystyreny, bylo
to jako vor. Tak jsme zavolali děti, že by se jako mohli projet po
sklepě. Tak to je moooc bavilo. Teď je tam 8,5cm místy přes 50, množí se
komáři, ale klesá to......

zapsala Bobule

Holandsko – srpen 2012

Tak,

byla jsem teď na 4 dny s maminkou v Holandsku. Táta nechce jezdit ani do Berouna, ségra se bojí lítat, tak jsem zbyla já - nu proč ne, ještě jsem tam nebyla, pokoukám, přiučím se. Den před odletem mě začaly bolet zuby a to tak, že celá pusa. Máma znervozněla a se ségrou mi nastínily průběh: " jedna známá si to nechala dva dny rozjet, jedla prášky a pak jí museli vytrhnout 3 zuby!" Mám opravdu paniku ze zubařů, odkládám to, smlouvám a pochopitelně věřím na zoubkovou vílu. Takže 3 zuby byly i na mě moc a zavolala  jsem tam. Doktor měl plno, ale mám přijet na 7.15 druhý den, tedy v den odletu. Byla jsem tam na čas, vyšla sestra s obr břichem a prý že doktor ještě nedorazil. Neva, počkám. Když přišel, tak po kouknutí řekl, že je to osmička a že si zaslouží vytrhnout. (minule mě naštval,před trháním osmičky mně oznámil, že už nejsem v rozpuku, že mi tam už tolik nedrží a prý to bude hned) OK, jen jsem si řekla o inijekci a připravila se na nejhorší. Najednou řekl:" promiňte, ale já nemám kleště!" To si snad dělá pr..., prý se sterilizujou a mám počkat 20 minutek. Pak to tedy vyškubnul, jazykem jsem zjistila, že ďoura tam je i lebka tam je. Odešla jsem, a že si jako něco koupím za statečnost, bohužel bylo brzo ráno, všude otvírají pozdě, tak jsem jela domů, ve vlaku jsem sezobla brufen a pak další a další.... Začala jsem se strachovat, jak v tom letadle sním tu večeři.....nemusela jsem si dělat starosti - byla to pidi sušenka a pidi cocacolička. Holandsko je krásné, zelené, strašně cyklistů, úplná placka, jenom dva bezdomovci, spousta kanálů, úžasný kytky, šišatý hlavy. My jsme měly štěstí, že za 4 dny nám vůbec nepršelo a z toho holanďani byli úplně vedle....prý opravdu velké štěstí. No pod zmiňovanými dojmy a možná i pod brufenem jsem udělala zásadní rozhodnutí o svém dalším životě....

zapsala  Bobule

O botách

Koupila jsem si nové boty, tedy z druhé ruky, ale slečna psala, že je
měla jednou. Vždycky jsem si takové přála, někdo by řekl, že jsou to
obyč pánské polobotky, jenže toto jsou Vagabondy, petrolejové barvy a
říká se jim Oxfordky!! Ta barva je trochu netradiční, ale kdy, když ne
teď, že? V padesáti bych si je už nekoupila, to budu dámou v béžových
barvách. Měla jsem naléhavou cestu do Prahy, tak jsem si řekla, že jim
ukážu velkoměsto. Už cestou na nádraží jsem měla pocit "polštářků" na
patách, na Smíchově jsem zjistila, že ne jen pocit. Nalepila jsem
náplastě a řekla si, že nebudu příliš chodit. Na Karlově náměstí jsem
vypadala jako bába před operací kyčlí, pajdala jsem do bazaru v
Melounové (v jejich pobočce kupuju anglické talíře) a ptám se jestli je
tady nemají, prej ne a na druhé prodejně neví. Řekla jsem jí, že by mi
pomohlo, kdyby to věděla, páč mám puchejře a nevim jestli tam dojdu. Tak
tahle prodavačka dobré skutky nedělá. Uviděla jsem zastrčenou lékárnu a
chtěla nové náplastě, prej 115 Kč, ale ty léčí. To je mi jedno, mám to
stržený, koupila jsem hlavně velký flastry. Hned jsem je tam lípla. Pak
jsem se přesunula do toho druhýho bazaru, nakoupila něco talířů a
závesné koše na kytky a dostala skvělý nápad, že si koupím nové boty. U
Bati měli slevu na Gaborky, tak jsem si je nasadila, a šla ještě koupit
nějaké korálky přes půl Prahy, do prvního patra jsem jela výtahem(ani
jsem netušila, že tam nějaký je), už jsem fakt viděla svatý. Nalepila
jsem další náplastě místo těch srolovaných. U Národního divadla bouchl
plyn, všude naštosovaný tramvaje, takže na Hlavní nádraží metrem, domů
jsem šla chvíli bosa, ale byla zima, tak zase v botách. Byla jsem tak
vyřízená, že jsem měla snad i teplotu a 10 dní jsem chodila v žabkách,
ač bylo téměř na nule. Halt Vagabondy chtějí krev.......

zapsala Bobule

Garage SALE – jaro 2012

Na dnešní den byla v Dobřichovicích naplánovaná akce Garage SALE - prodej mezi vraty. V týdnu jsem o tom říkala sestře, a ta ač je vždy dobře informovaná- kdo, kdy, s kym a jak často, o této akci nevěděla zhola nic. Zkrátka, kdo se chtěl zbavit nějakých svých starých krámů, přihlásil se na úřadě, dostal ceduličku s označením a byl zapsán do mapy, kterou radní vyvěsili na web. Takové zrychlené aukro s cenou kup teď. Páč nám došla barva v tiskárně ( nikdo to ještě  nevyměnil) opsala jsem nějaké adresy na papírek a že ráno vyrazíme. Nabídla jsem mamince, že se může přidat. Dostavila se, a že tedy pojedeme - na kole. Lehce znervozněla, když viděla, že se chystá celá naše rodina a šla hledat pumpičku. Jára taky. Pak mohl tour de garage šlápnout do pedálů. První zastávka byla u bytovky, kde inzerovali klec na papoucha. Klec byla dost rozbitá, tak jsme srazili cenu na 2 stovky, zaplatili jsme a nechali jsme jí tam v depozitu. Měli ohromnou radost - první prodej - hned ta klec a šli si otevřít flašku! V další garáži J. koupil topení do zkušebny - opět depozit, u další zahrady já truhlu, máma cosi na víno, J. CDčka a pak jsem ho upozornila na Jolanu, to  Járovi  ihned zažehlo  jiskru v oku, skoro přestal mluvit a že jí chce. Snažila jsem se ho přesvědčit, že hraje na bubny, toto je kytara, ještě bez knoflíku.....blabla, nebylo to nic platný, pumpnul mě o poslední pětistovku a že to tam taky necháme a pak se staví autem. A jak v tranzu odešel do bankomatu. Máma na něj křičela: " Jarouši, nechal jsi tady kolo a Evelínku!" To už se všichni chechtali, J. dceru naložil a jeli k tomu bankomatu. Cestou jsme potkali ségru, která to objížděla na své staré Ukrajině. Děti začali fňukat zimou, tak jsme je nechali mámě - už jsme byli v naší ulici a my že to s J. a ségrou dorazíme. Ta asi 3x málem přišla o to kolo! Jak ho někde opřela, už se lidi celí zblblí ptali na cenu. Jára vzal auto, a že ty 3 věci přiveze a já mezi tím udělám oběd. 15 min nikde, 30 nikde, 45 to už je fakt divný. No zakecal se u toho baráku s kytarou ....a už zakládá kapelu! .....příští týden je tady sraz Chevrolet Corvette....jen doufám, že to není prodejní akce, ale jen spanilá jízda městem....

zapsala Bobule

O zdobení

Delší dobu jsem uvažovala, že bych si nechala "něco propíchnout".
Maminka se zmínila, že její kolegyně v práci, asi 70-ti letá čupr bába, má piercing v pupíku - nějaká cingrlátka, a že když je u moře, tak se z ní chlapi můžou zbláznit. Tak jo, jsem ve věku, kdy se "to bláznění" už musí něčím podpořit, takže to je tedy výzva. Tak jsem začala lovit na netu, kde v okolí Smíchova něco takového dělají. Objevila jsem na Andělu salon Hell, kde na stránkách píšou, že píchnutím to nekončí, budeme se o vás starat, při nevolnosti lízátko poskytneme....Tak jsem tam vyrazila, otvírají ve 13h, ale ještě ve dvě je zavřeno, na zvonek ani mobil nereagují. To už tam obchází nějakej amík, taky zvoní a nic, tak prej "good luck" a odchází asi na pivo. Jdu tedy taky pryč a vzpomněla jsem si, že když jsem projížděla tramvají Zborovskou ulicí, tak jsem zahlédla obchod Triboo a tak se tam mrknu. Těsně za dveřmi seděla slečna s růžovou hlavou, trochu počmáraná- asi tam nedělá tak dlouho. Řekla jsem jí co chci a zvedl se takovej chlápek - hodně potetovanej, hodně ocvočkovanej - hlavní propichovač. Ať prej mu pupík ukážu. Já jsem opáčila, že je úplně normální, ale trval na tom. Tak jsem všechno vyhrnula, on se nahnul přes celej pult a zíral. Prej to půjde, mám si vybrat naušnici a jdeme na to. Vedl mě za takový paravánek, tam si vzal velkej tlustej fix a udělal tečku ( kdo zná Pulp Fiction - tak to bylo přesný). Pak to odborně omrknul, propíchnul, nasadil, přelepil a hotovo, paninko. Teprve pak mi oznámil, že se to bude hojit 4 měsíce.....a nekecal. Takže teď jen objednat nějaký zájezd k moři, přesvědčit Jarouška a hurá......

zapsala Bobule

O tradicích... – Velikonoce 2012

Za sebe musím říct, že velikonoce mě moc neberou, hlavně se mi protiví ta akce s pomlázkou, kdy mě v mládí spolužáci honili po zahradě a střískali tak, že jsem měla týden jelita. No, ale naše děti baví dostávat ty sladkosti, tak jsme vyrazili na dohodnutou trasu. Už jsme se vraceli na oběd, chtěli si to zkrátit přes  zahradu našich, když slyšíme brzdy, zastavuje u nás auto, vybíhají hodovníci s dlouhými pomlázkami. Snažila jsem se uniknout přes vrata, ale nejsem tak hbitá, nohu jsem včas nepřehodila, takže jsem dostala nálož, když jsem visela na plotě. Tak jsem řekla, ať přejedou k nám a dáme jim výslužku. Moje ségra k nám zrovna pouštěla jednoho VIP koledníka a šla mu za patou, aby viděla, jak si povede. Jenže koledník z toho auta (říkejme mu třeba Marek) uviděl další nevyšlehanou a tudíž neomlazenou ženskou a s jiskrou v oku ji začal honit. Nepočítal s tím, že ségra má natrénováno (skáče rope skiping) takže mu začala zdrhat. Marek za ní, ségra oběhla barák, přeskočila kmen, stočila to kolem zahradního kolečka (pravda, to je tam nešikovně a je plný dlaždiček na mozaiku) a unikala. Marek se držel, ale u kolečka nevybral, nepřeskočil, zakopnul, upadl rozrazil ret a vyrazil si zub. Jitka zbělela a šla pro plato vajec. Nakonec se ukázalo, že už ho měl jednou lepenej, tak Jitka nedala celé plato....Jojo, udržování zvyků a tradic chce halt svý oběti .......

zapsala Bobule

Čili

Tak,
okurková sezona je pryč a já nemám stále o čem psát, i když......Máme několik let ptáka korelu, jmenuje se Čili. Ještě do jara měl menší klec, tak jsme ho hodně pouštěli, aby si provětral křídla, to bylo v pohodě, proletěl se a zase způsobně si sednul na klec a po chvíli zalezl. Od akce Garage sale, kde jsme mu pořídili velkou klec, ho pouštíme míň. Tuhle večer jsme ho pustili, létal, v jedenáct večer jsem se zmínila, že ten pták ještě není v kleci. Čilík seděl vedle mne na gauči, Jára tvrdil, že je ve výborné pozici, ať se nehýbu. Sundal si triko a že ho přes něj hodí. Pták ho ale už má prokouknutýho a ihned se vznesl. Pták na garnýž, J. mu šoupnul se záclonou, pták do jídelny na druhou garnýž, pak lustr, nástěnka, televize, svícen(tam je dobře maskovanej za svíčkama), dveře, obraz. J. se dostává do varu a různě po něm vrhá trika ve snaze, aby přistál na kleci a tam bude odchyt snažší :-) . Pak mu zhasnul.....ale neviděl ani Jára ani ta slepice, pak výbornej nápad -že ho bude honit s čelovkou.  Čili změnil taktiku a začal proti němu nalétávat, trochu to vypadalo jako v Hitchcockově filmu, trochu dost. Pak už byli oba unavení, pták lítal nízko a Jára už ztratil svou hbitost, sedl si na klec (Čilík) a když jsem mu začala mluvit do duše, tak zalezl. Tato legrace byla zhruba do 23.45.


zapsala Bobule

Masáž – leden 2012

Ahoj, nedá mi to a musím se podělit o zážitek z masáže lávovými kameny. Slečna na recepci mně předala prostěradlo a informaci, že v šatně si  mám odložit a v prostěradle přejít přes šatnu a tam si pro mne přijde masér. Ujistila jsem se, jestli v prostěradle bez ničeho - ano bez ničeho. Tak jsem jsem tedy vypochodovala ze šatny jen v tom hadru a otevřela dveře a vrazila jsem přímo do posilovny! To jsem koukala, oni taky, prej jestli něco hledám. Ano hledám - masáže. To jsem prý špatně (to mně došlo okamžitě), musím projít šatnou a na konci to je. Tak fajn, už jsem to našla, vylezla na masážní lavici. Masér ohřál ve Woku kameny, masíroval hlavně kyčle a zadek - tutově je dolňák. Potom mi naskládal šutry na páteř a řekl:"pohlídejte mi ty kameny já se jdu vyčůrat" to mě vyděsilo, ale ani jsem se hrůzou o kameny nepohnula. Pak už to asi probíhlalo normálně, jezdil kameny po různých částek těla, dával mi je do ruky, vyměňoval za teplé, natíral mě olejem, jedna nožka, druhá nožka....celkově to hodnotím kladně.  

zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 64 hostů a žádný člen