Kočičí blog


Čili

Tak,
okurková sezona je pryč a já nemám stále o čem psát, i když......Máme několik let ptáka korelu, jmenuje se Čili. Ještě do jara měl menší klec, tak jsme ho hodně pouštěli, aby si provětral křídla, to bylo v pohodě, proletěl se a zase způsobně si sednul na klec a po chvíli zalezl. Od akce Garage sale, kde jsme mu pořídili velkou klec, ho pouštíme míň. Tuhle večer jsme ho pustili, létal, v jedenáct večer jsem se zmínila, že ten pták ještě není v kleci. Čilík seděl vedle mne na gauči, Jára tvrdil, že je ve výborné pozici, ať se nehýbu. Sundal si triko a že ho přes něj hodí. Pták ho ale už má prokouknutýho a ihned se vznesl. Pták na garnýž, J. mu šoupnul se záclonou, pták do jídelny na druhou garnýž, pak lustr, nástěnka, televize, svícen(tam je dobře maskovanej za svíčkama), dveře, obraz. J. se dostává do varu a různě po něm vrhá trika ve snaze, aby přistál na kleci a tam bude odchyt snažší :-) . Pak mu zhasnul.....ale neviděl ani Jára ani ta slepice, pak výbornej nápad -že ho bude honit s čelovkou.  Čili změnil taktiku a začal proti němu nalétávat, trochu to vypadalo jako v Hitchcockově filmu, trochu dost. Pak už byli oba unavení, pták lítal nízko a Jára už ztratil svou hbitost, sedl si na klec (Čilík) a když jsem mu začala mluvit do duše, tak zalezl. Tato legrace byla zhruba do 23.45.


zapsala Bobule

Holandsko – srpen 2012

Tak,

byla jsem teď na 4 dny s maminkou v Holandsku. Táta nechce jezdit ani do Berouna, ségra se bojí lítat, tak jsem zbyla já - nu proč ne, ještě jsem tam nebyla, pokoukám, přiučím se. Den před odletem mě začaly bolet zuby a to tak, že celá pusa. Máma znervozněla a se ségrou mi nastínily průběh: " jedna známá si to nechala dva dny rozjet, jedla prášky a pak jí museli vytrhnout 3 zuby!" Mám opravdu paniku ze zubařů, odkládám to, smlouvám a pochopitelně věřím na zoubkovou vílu. Takže 3 zuby byly i na mě moc a zavolala  jsem tam. Doktor měl plno, ale mám přijet na 7.15 druhý den, tedy v den odletu. Byla jsem tam na čas, vyšla sestra s obr břichem a prý že doktor ještě nedorazil. Neva, počkám. Když přišel, tak po kouknutí řekl, že je to osmička a že si zaslouží vytrhnout. (minule mě naštval,před trháním osmičky mně oznámil, že už nejsem v rozpuku, že mi tam už tolik nedrží a prý to bude hned) OK, jen jsem si řekla o inijekci a připravila se na nejhorší. Najednou řekl:" promiňte, ale já nemám kleště!" To si snad dělá pr..., prý se sterilizujou a mám počkat 20 minutek. Pak to tedy vyškubnul, jazykem jsem zjistila, že ďoura tam je i lebka tam je. Odešla jsem, a že si jako něco koupím za statečnost, bohužel bylo brzo ráno, všude otvírají pozdě, tak jsem jela domů, ve vlaku jsem sezobla brufen a pak další a další.... Začala jsem se strachovat, jak v tom letadle sním tu večeři.....nemusela jsem si dělat starosti - byla to pidi sušenka a pidi cocacolička. Holandsko je krásné, zelené, strašně cyklistů, úplná placka, jenom dva bezdomovci, spousta kanálů, úžasný kytky, šišatý hlavy. My jsme měly štěstí, že za 4 dny nám vůbec nepršelo a z toho holanďani byli úplně vedle....prý opravdu velké štěstí. No pod zmiňovanými dojmy a možná i pod brufenem jsem udělala zásadní rozhodnutí o svém dalším životě....

zapsala  Bobule

Svařovačka – podzim 2011

Ahoj,tak mi to zase nedá a sedám ke klávesnici, abych se s Vámi podělila o zážitky. Motám anděly z drátků a aby to bylo krásné a úžasné, půjčil mi Jára loni od maminky kolegyně svařovačku na igelit. Byla jsem z toho naprosto nadšená, ale maminka to chtěla vrátit. Pokusili jsme se jí uplatit, ale nechtěla o tom ani slyšet, prý srdeční záležitost, nebo co. Tak se Jára hluboce zamyslel a překvapil mě koupí mé vlastní svařovačky ETA. Hned jsem to vyzkoušela, ale ejhle, byly tam dva dráty a dělalo to 2 sváry, tudíž dost blbý. Tak jeden Jaroušek ufiknul. Teď to bylo perfektní. Akorát tam ještě byl takovej undrholt, který odsává vzduch. To andělé nepotřebují, tak to manžel ustřihl také. OK. Teď to zavařuje fakt skvěle. Najednou se udělal na drátu ohýnek a přepálil se. Tak jsem na netu objednala náhradní dráty, pro jistotu 3. Nejdříve jsem uvažovala o nějakém zvonkovém, ale pak mě síla zodpovědnosti přesvědčila. Jeden večer jsme zasvětili výměně drátu. Ztratili jsme nějakou pružinku a na druhé straně to J.urval od trafa, naštěstí mám i letovačku, není problém. Paráda. Sice to nebylo natažený, takže to dělalo pytlíky s vlnovkou, ale dobrý. Asi  po 40 andělech opět ohýnek a přepálenej drát. Už to máme nacvičený, natahujeme, teď pořádně....a přervali jsme ho. Tak máme poslední drát. Poslední pokus, už vypadávají všechny trafa, některý se urvaly, celý to letí do popelnice. V podstatě nám dochází, že jsme to pohnojili tím fiknutím prvního drátu. Jára slibuje novou. Koupili jsme na Aukru = německou, prý jí používaly na zabíjačku, už došly prasata, tak jí pouštějí dál .....má příběh, to mám ráda. Je s jedním drátem, nic nefikáme a svařuje jako bohyně.....

zapsala Bobule

Garage SALE – jaro 2012

Na dnešní den byla v Dobřichovicích naplánovaná akce Garage SALE - prodej mezi vraty. V týdnu jsem o tom říkala sestře, a ta ač je vždy dobře informovaná- kdo, kdy, s kym a jak často, o této akci nevěděla zhola nic. Zkrátka, kdo se chtěl zbavit nějakých svých starých krámů, přihlásil se na úřadě, dostal ceduličku s označením a byl zapsán do mapy, kterou radní vyvěsili na web. Takové zrychlené aukro s cenou kup teď. Páč nám došla barva v tiskárně ( nikdo to ještě  nevyměnil) opsala jsem nějaké adresy na papírek a že ráno vyrazíme. Nabídla jsem mamince, že se může přidat. Dostavila se, a že tedy pojedeme - na kole. Lehce znervozněla, když viděla, že se chystá celá naše rodina a šla hledat pumpičku. Jára taky. Pak mohl tour de garage šlápnout do pedálů. První zastávka byla u bytovky, kde inzerovali klec na papoucha. Klec byla dost rozbitá, tak jsme srazili cenu na 2 stovky, zaplatili jsme a nechali jsme jí tam v depozitu. Měli ohromnou radost - první prodej - hned ta klec a šli si otevřít flašku! V další garáži J. koupil topení do zkušebny - opět depozit, u další zahrady já truhlu, máma cosi na víno, J. CDčka a pak jsem ho upozornila na Jolanu, to  Járovi  ihned zažehlo  jiskru v oku, skoro přestal mluvit a že jí chce. Snažila jsem se ho přesvědčit, že hraje na bubny, toto je kytara, ještě bez knoflíku.....blabla, nebylo to nic platný, pumpnul mě o poslední pětistovku a že to tam taky necháme a pak se staví autem. A jak v tranzu odešel do bankomatu. Máma na něj křičela: " Jarouši, nechal jsi tady kolo a Evelínku!" To už se všichni chechtali, J. dceru naložil a jeli k tomu bankomatu. Cestou jsme potkali ségru, která to objížděla na své staré Ukrajině. Děti začali fňukat zimou, tak jsme je nechali mámě - už jsme byli v naší ulici a my že to s J. a ségrou dorazíme. Ta asi 3x málem přišla o to kolo! Jak ho někde opřela, už se lidi celí zblblí ptali na cenu. Jára vzal auto, a že ty 3 věci přiveze a já mezi tím udělám oběd. 15 min nikde, 30 nikde, 45 to už je fakt divný. No zakecal se u toho baráku s kytarou ....a už zakládá kapelu! .....příští týden je tady sraz Chevrolet Corvette....jen doufám, že to není prodejní akce, ale jen spanilá jízda městem....

zapsala Bobule

Vaříme – léto 2011

Ahoj.Tak konečně se dostávám k sepsání ozvěn na dovolenou. Byli jsme v Chorvatsku, bylo to perfektní a vše jak má být, sluníčko svítilo, moře bylo teplé a slané, kytky kvetly, zmrzlina osvěžující, cigaretky chutnaly, večery vlahé a při víně povznášející. Až do té oné chvíle, kdy jsme chytili na NAŠÍ terase štíra. Nejdříve proběhlo hromadné focení a pak odchyt do skleničky. Měli jsme ho až do odjezdu, jmenoval se Labinek a Renata si ho chtěla odvézt do Prahy. Naštěstí jí to rodina zakázala a Labinek byl opět vypuštěn. Podnikali jsme výlety a při jednom se to stalo. Jára se začal tvářit divně a prej že se něco děje, asi vaříme auto. Zastavil, otevřel kapotu nad kterou byl totálně horkej vzduch, úplně se chvěl a nádržka na vodu hlasitě klokotala. To mně stačilo, vzala jsem roli papíru a odešla do houští. Když jsem se vrátila, už do chlazení nalil 1,5 L dobrý vody a jeli jsme dál. Vynadala jsem mu, že to má hlídat a prý koupíme ještě destilku. Nalili jsme tam další 2 litry destilky, ta jen zašuměla. Výlet OK, pominu fakt,  že v hospodě se dcera trochu pobryndala vodou a než jsem se ohlídla, byla svlečená do naha včetně botiček!!! Nadešel odjezd domů, naplnili jsme flašky vodou a vyjeli. Řekla jsem manželovi, ať se udržuje svěží a ve formě, protože JÁ tedy za volant rozhodně nesednu. Když jsme jeli z kopce, bylo to v poho, pokud nahoru, vařili jsme. Bylo to podle stejného scénáře, dojeli jsme na parkoviště, kapota - dým, otevřít nádržku, dolejt co máme, naplnit flašky, Bobule odchod na wc. Ovšem, jednou jsme nedojeli na parkoviště, byli jsme na dálnici - kapota - dým, otevřít nádržku, dolejt co máme, Bobule za svodidla. Nakonec jsme dojeli až k nám, Jára cosi rozšrouboval, zjistil, že je tam uraženej termostat, objednali jsme ho na netu, vyměnili. Takže to dobře dopadlo. Ne nedopadlo. Vaříme pořád, jeli jsme do Hornbachu snad 2 hodiny, už jsme se vypracovali, lijeme tam vodu z potoka - ta vydrží, je hodně studená...Akorát že v Černošicích rána a ulítlo celé víko od nádržky s vodou. Ještěže jsem koupila v Hornbachu prozíravě takovou stříbrnou pásku.....tou jsme to omotali a dojeli. Teď jezdí J. vlakem, ráno zaspal, ale dnes jsme si vyzvedli opravenou Beatku. Zítra jedeme na výlet do Radotína.....

zapsala Bobule

O tradicích... – Velikonoce 2012

Za sebe musím říct, že velikonoce mě moc neberou, hlavně se mi protiví ta akce s pomlázkou, kdy mě v mládí spolužáci honili po zahradě a střískali tak, že jsem měla týden jelita. No, ale naše děti baví dostávat ty sladkosti, tak jsme vyrazili na dohodnutou trasu. Už jsme se vraceli na oběd, chtěli si to zkrátit přes  zahradu našich, když slyšíme brzdy, zastavuje u nás auto, vybíhají hodovníci s dlouhými pomlázkami. Snažila jsem se uniknout přes vrata, ale nejsem tak hbitá, nohu jsem včas nepřehodila, takže jsem dostala nálož, když jsem visela na plotě. Tak jsem řekla, ať přejedou k nám a dáme jim výslužku. Moje ségra k nám zrovna pouštěla jednoho VIP koledníka a šla mu za patou, aby viděla, jak si povede. Jenže koledník z toho auta (říkejme mu třeba Marek) uviděl další nevyšlehanou a tudíž neomlazenou ženskou a s jiskrou v oku ji začal honit. Nepočítal s tím, že ségra má natrénováno (skáče rope skiping) takže mu začala zdrhat. Marek za ní, ségra oběhla barák, přeskočila kmen, stočila to kolem zahradního kolečka (pravda, to je tam nešikovně a je plný dlaždiček na mozaiku) a unikala. Marek se držel, ale u kolečka nevybral, nepřeskočil, zakopnul, upadl rozrazil ret a vyrazil si zub. Jitka zbělela a šla pro plato vajec. Nakonec se ukázalo, že už ho měl jednou lepenej, tak Jitka nedala celé plato....Jojo, udržování zvyků a tradic chce halt svý oběti .......

zapsala Bobule

Přípravy na cestu - léto 2011

Jára přijel z práce a říkal, že v autě nějak přeskakujou CD, dokonce i originály. To je blbý, chystáme se do  Chorvatska a děti budou vyžadovat pohádky. Tak začal hledat na netu,  kterak se dostane do toho přehrávače, prý zatáhnout za čudlík hlasitosti  a .....urval celej panel. Fajn. Tak začal shánět celou mechaniku, no,  tato záležitost se pohybuje od 5-10tisíc a to ohrané. Ale některé byly  téměř s jukeboxem -narve se 6 CD někam do kufru a ovládá se od řidiče!!  Ani na Ebay nebyla situace lepší. Nakonec vybral cosi za těch 5. No a  vyškubl celou mechaniku, když bude mít novou a začal se tam vrtat  šroubovákem. A hle - vypadla desetikoruna! Takže to zase zašrouboval a  začal to instalovat zpátky do auta - co kdyby to šlo, že? A?....  Ano,CDčka fungují, zlaté děti. Ze svého pohledu

zapsala Bobule

Masáž – leden 2012

Ahoj, nedá mi to a musím se podělit o zážitek z masáže lávovými kameny. Slečna na recepci mně předala prostěradlo a informaci, že v šatně si  mám odložit a v prostěradle přejít přes šatnu a tam si pro mne přijde masér. Ujistila jsem se, jestli v prostěradle bez ničeho - ano bez ničeho. Tak jsem jsem tedy vypochodovala ze šatny jen v tom hadru a otevřela dveře a vrazila jsem přímo do posilovny! To jsem koukala, oni taky, prej jestli něco hledám. Ano hledám - masáže. To jsem prý špatně (to mně došlo okamžitě), musím projít šatnou a na konci to je. Tak fajn, už jsem to našla, vylezla na masážní lavici. Masér ohřál ve Woku kameny, masíroval hlavně kyčle a zadek - tutově je dolňák. Potom mi naskládal šutry na páteř a řekl:"pohlídejte mi ty kameny já se jdu vyčůrat" to mě vyděsilo, ale ani jsem se hrůzou o kameny nepohnula. Pak už to asi probíhlalo normálně, jezdil kameny po různých částek těla, dával mi je do ruky, vyměňoval za teplé, natíral mě olejem, jedna nožka, druhá nožka....celkově to hodnotím kladně.  

zapsala Bobule

Prstýnky – Velikonoce 2011

Ahoj,   tak jsem si stěžovala, že o zážitky je nouze. Poučení - příště si nestěžovat!   V neděli  jsem z barevné fimo  hmoty válela malá vajíčka, moc to nešlo, sundala jsem si prstýnky, abych si je nezadělala a položila na stůl. Válela jsem je celé odpoledne a večer. Nakonec jsem je upekla, uklidila ten binec z malých igelitů od fima a zahájila jsem velký úklid, protože "takhle už se vážně nedá žít". Uklízeli jsme hračky, luxovali, vytírali šťávičky. Ráno jsem šla "na jisto" pro ty prstýnky - bylo tam stále krásně uklizeno, leč prstýnky nikde. Začala jsem hledat a okamžitě se mi udělalo špatně. No jestli jsem je vyhodila do plastů - tak ty Jára ráno odvezl, pokud do koše, tak jsou v popelnici a dneska jezdí popeláři. Zavolala jsem Járovi, ať se vrátí a jede do těch plastů, prej tam ten pytel vysypal, aby tento ušetřil, já jsem letěla do popelnice pro koš ze včerejška. Ten byl úplně zauzlovaný, začala jsem tam hrabat, byl tam ten bordel z luxu a dva prstýnky přichycené do obalů od Fima!! Máma říkala něco o prdeli a klice, babičce a andělech. Jeden prstýnek byl snubák a ten druhý po babičce. Volala jsem manželovi, že už je mám, na to prý čekal a obrací se do práce. V hrůze jsem se podívala na hodinky a zjistila, že už vlak nestihnu, opět jsem tedy zavolala Járovi, jestli by nebyl tak laskav a nevzal mě s sebou autem. Prý už se otáčí po třetí.....

zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 48 hostů a žádný člen