Kočičí blog


Víkend

V pátek má Jára koncert s novou kapelou u nás na Jezu. Bereme celou rodinu, sousedy a jdeme na událost dlouho připravovanou. Tři neděle je slunečno, v 18.50 začíná pršet. Produkce je od 19h. Před hospodou pobíhá dítě jen v pleně. Má ji skoro u kolen, jak je těžká. Kapela koncert odpíská, protože by jim napršelo do drahých nástrojů a do beden. Dítko je tam s tatínkem a s dalším sourozencem. Tatínek chce evidentně užít pátečního večera, tak nasadí svoje triko na dítě, by toto neprochladlo. Chlapeček ho courá po zemi, zvolna ho máčí a připomíná bubáka. Prší stále silněji. Triko už má durch. Tatínek operativně navléká na synka pytel na odpadky, napjatě čekáme, jestli udělá díru na hlavu. Nakonec udělá. Na zemi jsou už louže, takže mrňous se zamotává do mokrého trika s igelitem a pořád do nich padá. Taky řve. Zvedají ho na střídačku i cizí lidé. Otec stále nehodlá opustit nálevnu. Druhý sourozenec - taky s pytlem, je už rozmrzelý. Rodič stále nezaznamenává únavu dětí. Nakonec se i s kočárem odpíchne a jdou domů. My také.

Sobota. Prší. Jedeme do Mělníka na vinobraní. Prší strašně. Sedíme hodinu v autě a přemýšlíme, jestli počkat nebo to obrátit domů. Tak ne. Stavíme stánek s oplachtěním proti dešti. Vedle u sousedů se jim namočila sůl - prej se ale nerozmočí, jen odbarví. Pokud nikdo nechodí před naším obchodem, chrstneme vodu ze střechy. Prší často. Jára si kupuje od číňana přesolené nudle, já mám od jiného pro změnu studené. Tak takhle to tedy nepůjde. Dojedeme letošní rok a šlus. Jára už hledá místo na hřebík, kam co nejdříve pověsí celou Kočku Kouli. Neděle jen jeho myšlenku podporuje. Prostě prochcanej víkend - jako ta plena u kolen......

zapsala Bobule

PS: Od pondělí je zase slunce....

Voda

My s Járou jsme se seznámili na vodě. Na Vltavě. Před 18-⁠ti léty. Letos jsme si řekli, že už je čas, aby i naše děti zažily fenomén sjíždění řeky. Berounka je sice "volej", ale na zácvik nováčků ideální. Evelína začala hysterčit, že lodě a vodu nesnáší. Objednali jsme dvoudenní set dvou kanoí s příslušenstvím. Narvali jsme auto stanem, spacákama, karimatkama, kotlíkem a náhradním oblečením. Toto jsme nechali v Srbsku u nádraží a nastoupili do vlaku do Nižboru. Zde jsme čekali na slíbené lodě. Přijel chlap s přívěsem, ten odpojil a odjel. Asi si máme sami vybrat. Radši se ptáme vodáků, kteří už tam seděli. Prý cestou jednu loď ztratil a jel ji hledat. Neva, máme čas, jedeme jen 13 km. Evelína se nudí. Což i v krátkých intervalech opakuje. Bude to její nejčastější víkendová věta? Ano bude! Konečně nasedáme a odrážíme od břehu. Cesta plyne. Háček Evelínka má malinkaté pádlíčko, takovou větší vařečku a tou stále polejvá kormidelníka. Taky kecá, nudí se a nepádluje. To můj háček Colombo -⁠ to je jiná. Ten maká. Na vodě vyhládne, tak stavíme po 2 km v Hýskově. Prostor u občerstvení je zavřenej, bude tam fesťák, nevařej, jen pálivá klobása a pivo. Bereme brambůrky a pivo. Přibržďujeme v Berouně, tady je dokonce párek v rohlíku, přenášíme lodě přes jez a zarazíme v Srbsku v kempu. Dětem jsme slíbili guláš z kotlíku. Je tady i veřejné ohniště. Japonci, kteří mají apartmán v týpí, konečně dovařili na ohni 8 chodů. Dáváme tedy náš kotlík na žhavé uhlíky, děti si zapalují klacky a dělají jiskřivé obrazce. Po chvíli se mi za záda postaví 2 chlápci, mlčí. Pak se osmělí a řeknou:" Klidně si ten kotlík tam nechte, ale nepíchejte těma klackama, máme tam živáňskou!" "Aha, tak promiňte, nebyla vidět." Do spacáků jsme padli asi ve 21.30h, ani nám nevadila diskotéka od vedlejšího stanu z barevně blikajícího a chrčícího kazeťáku. Ráno donesl Jára čerstvé koblihy a kávu v porculánu. Balíme stan, který už patrně dosloužil, smrdí karbolou a začíná se olupovat zátěr na střeše. Asi ho vyperu. Dáme si ještě před cestou Aperol spritz a nasedáme do lodí. S Colombem sjíždíme jez v Karlštejně -⁠ je nadšený. Končíme v Zadní Třebáni, lodě předáváme asi 9-⁠ti letému klukovi, který to prý hlídá za dědu. Máme hlad, nic tady nemají, prej končí sezonu. Jára dojede vlakem pro auto a pak pro nás.

PS: stan jsem vyprala, smrdí méně, ale odpadaly z něho veškeré lepené
švy. Tak nevím. Asi blbý.

zapsala Bobule

Povídka

Colombo dostal ve středu ve škole za úkol napsat povídku na A4, vypravěč má být zvíře a je na to hodně času, páč až na pondělí. Nějaký základ nadrásal v tu středu, mezitím se papír válel všude možně, asi i na tom posvačil. A v neděli ve 19.30 zjistil, že to ještě nemá. Velmi, velmi nerad odložil tablet a za řevu odešel do pokoje to dopsat. Pak mi to přinesl k přečtení, měl to tuze pěkné, ale ten papír opravdu zmačkanej, oslí uši, patrně i uši od jiných zvířat. Tak jsem mu řekla, že se to musí vyžehlit. Šla jsem pro žehličku, vzala to radši ještě přes jeden papír. Krásně se to vyrovnalo, ale když jsem to otočila, bylo to jak padlý sníh! Ani čárka! Jen obrázek, který kreslil pastelkou. Celé to psaní zrátka zmizelo! Polilo mě horko. Šla jsem mu to oznámit, no katastrofa, padnul na zem, vyřízenej, zhroucenej, slzy jako hrachy - povodeň je proti tomu prd s přehazovačkou. Řekla jsem mu, že mu to zkusím přečíst z těch stop, bohužel už ani tolik neryje tužkou, nebo se to vyžehlilo, takže to šlo ztuha. Všelijak jsem to nasvicovala, otáčela, dokonce i nad zapalovačem nahřívala, jestli se písmo neobjeví, taky lehce tužkou černila -⁠ jak to dělají ve filmech a vždy to zabere. Nezabralo! Tak ňák jsme to dali, obrázek vystřihli a nalepili. Colombo je spokojenej, říká, že teď napíše knihu....

Rodičovství je fakt dřina a zkouška chatrnejch nervů.....

Zapsala Bobule

Zvířena

Maminko, můžu mít žraloka? A želvičku? Jako většina rodičů jsme i my podlehli a máme zvířátko. Omlouváme to tím, že chceme, aby se děti naučily o něho starat, získaly k němu vztah a vůbec dospěly ve zdatné jedince. Děti i zvěř. Máme rybičky, kocoura Olivera (ten k nám přišel ještě před dětmi), kočku Lindu - ta je nyní domácí, protože chodila, kam neměla, lovila z cizích jezírek barevnou živou stravu. Na domluvy stejně moc nedala. A vůbec na ní byli stížnosti. Pak máme agamu č. 2 a králika. No a tady se nám fakt nedaří. Za poslední 2 roky máme čtvrtého. První - Vincent - to byl držák, toho jsme měli přes rok. V létě byl v králíkárně 1+1 venku a na zimu jsme ho stěhovali i s garsonkou do aťasu.  No a Linda si ho pouštěla, takže se tam honili. Bohužel ho letos pustila i venku a už jsme ho nenašli. Tak jsme koupili Buráka. Toho vytáhla z klece kuna, zakousla ho, našel ho Colombo, hrozně brečel, do toho začalo lejt, chtěla jsem ho rychle zakopat vedle agamy č. 1, jenže náhrobek byl špatně umístěn a na druhej záběr rýče vyletěla ještěrka. Super den. Děti řvaly obě, začala jsem volat do zverimexu a dohodla Buráka č. 2, Jarda tam z práce dojede. Prej si ho chtěla paní majitelka zverimexu nechat, ale Jára slíbí, že si bude moct nechat ty svoje samice u nás obskočit. Takže šedivej. Udělali jsme mu i výběh. Minulý týden, právě kdy je Colombo na táboře, ho venčila Evelínka ve výběhu a hrála s tatínkem badminton. Pak šli domů. Ráno tam králik nebyl. Evelína argumentuje, že musíme pořídit dalšího, protože by to brácha nepřežil. Máme trojku, je zrzavej. Když jsme ho vezli domů těmi serpentýnami, tak se z té jízdy poblil. Nablil si i na přední pacičky. Jsem zvědavá, jak budeme vysvětlovat Colombovi, že z toho zreznul.

zapsala Bobule

Co se musí všechno prožít, když jezdíte na trhy

Jsem trhovkyně. Snažím se vymyslet, vyrobit a následně ty báječné věci prodat. Ne vždy se to daří. Naším snem (i Jardovým) je jezdit jen akce, kde se stahuje hodně lidí a tudíž se "dá vydělat". Nenápadně tedy odposlouchávám, co si prodejci vzájemně doporučují. Takže jsem odposlouchala "Sychrov", to bude tutovka. Sice kapánek z ruky, dvoudenní akce a máme tam být do 7 hodin. Vstáváme před 5, jsme tam včas. Vše je už skoro zabrané, asi stavěli stánky v pátek. Bereme co se dá, je jinovatka a drobně prší. Jaroušek vyrobil z vozíčku na popelnici epesní rudl, kterým vozíme bedny na prodejní místo. Vedle nás je ještě flek, ale ten už je prý obsazený. Tak ta cikánka s kořením, která ho chtěla, má smůlu. Po hodině parkuje vedle nás dodávka (auta tam nesmí) a z ní vypadne pár nadraných řezníků i s flaškama. My zrovna snídáme prkýnka se salámem (fit chleba). Řezníci se koukají s odporem a hned nám tam vystavili na pult 3 krabky -⁠ 1. sádlo, 2. sádlo se škvarkama, 3. škvarky a prej mázněte si to tim. Vybalují gril, jelita, klobásy. Sotva Jarda vytáhne paty ze stanoviště, už jdou po mně. Během Jardovy pauzy na WC se dovím, že jsou z Liberce, jsou kámoši z učňáku, 56 let, jednou nohou rozvedení. Sypou historky o sexu, jak ten malej přebírá tomu velkýmu baby, a jak ta slečna tenkrát měla důmyslný zipy u kalhot. Já se chichotám, vyloženě jsem pro ně mladá kůstka, to se mi nestává často. Jarda dokonce tvrdí, že flirtuju. Nabodávají na rožeň první prase. Tomu velkýmu řezníkovi (Ivan) věnuju za 3 krabky sádla červený srdce. Totálně se rozněžnil, prý si ho dá do výrobny, bude ho všude vozit a možná s nim i spát. Zamrkala jsem řasama. Na hlavu jsem si narazila věneček, které taky prodáváme. Sousedi to ihned komentují, že jsem krásná víla a prý bych měla mít průsvitné šatečky a tančit. Tak jsem je ubezpečila, že jsem zimní víla a péřová bunda patří k povinné výbavě zimních víl. Za sobotu ugrilovali 3 prasata, jednu nohu a nám kompletně celý stánek. Smrdí to až hrůza. Zlatá cikánka s kořením. Jo a Sychrov dostál svému jménu.

zapsala Bobule

Prvý příběh z dávných časů...

V neděli jsme dětem chtěli sestavit ze dvou palet houpací postel na ven. Když už jsme finišovali a bylo to potřeba zavěsit na jabloň, poslali jsme Colomba na půdu pro lano. Z tašky vysypal ještě karabiny a sedák a chtěl vědět, jak jsme se k tomu dostali. Takže Colombo, to ti byly asi 2 roky, když: upadla taška ze střechy do okapu a toužili jsme po spojení se světem v podobě internetu. Přišel zrzavej frajer z Dobnetu, vylezl na střechu s foťákem (musí vidět na předávačku), otevřel střešní vikýř, urval závlačku, okno sjelo do zahrady a zapíchlo se do trávy. Řekl mi, že buď udělá díru do střechy a my si koupíme za 2000 nějakou průchodnou tašku nebo se to může přidělat na komín, ale to ať si zařídíme sami. To dáš, Járo! Takže jsme vyrazili do Hudy, že pokoupíme nějaké lano, potom se Jarda odborně spustí pro tu tašku, a když už tam bude, přivrtne tu vopičárnu na net. Prodavači jsme vysvětlili situaci, zeptal se, jestli pán někdy lezl. Ano lezl na starou trafačku na sídlišti, ovšem po hromosvodu. Prodavač se orosil. Takže jsme pořídili sedák, něco lana, kýbl, karabiny, chtěl nám nacpat i jakousi osmičku. Investor to seškrtal, prodejce začal vymýšlet alternativu s přídavným lankem a s uzly typu "autíčka". Pak do toho Járu zavázal, ten si to vyfotil mobilem, aby doma věděl, jak na to. Colombo se nudí, tak před sebou strká po prodejně štafle a shazuje vystavené boty. Štafle hrozně vrzaj, prodavač je nějakej nerves, mně je to jedno, jsem unavená. Nákup jdeme oslavit do cukrárny........Tak takhle to tedy bylo, milý Colombo!

zapsala Bobule!

Autorádio

Jára si moc přál od Ježíška autorádio. Takové jako má Aleš. S velkou
obrazovkou, s čudlíkama, svítící, a se systémem "co tam vrazíš to hraje".
Poslal odkaz Ježíškovi a ten to zařídil. Nastala chvíle výměny.
Vyškubnul staré a chtěl umístit nový model. Jenže se zjistilo, že rádio
má sice hodně příslušenství, ale ne vše. Kupříkladu navigace chybí, tak jsme
ho vrátili a objednali "S" (rozumněj s navigací). Nutno dodat, že jak si Jaroušek
v autě přitápěl a přisvicoval, vyflákal baterii. No, není to poprvé.
Jarda prohlašuje baterii za starou a k ničemu, a že prý koupíme novou.
Jízlivě podotknu, že ať ji koupí i s autem. Byl pátek večer. Na sobotu si
půjčil auto od tchýňky a vyrazil shopovat do autoprodejen. Povedlo se mu to až pod Nuselákem. Baterii už v autě nehledá, zná tu schovávačku. Tak teď to
rádio. Po nějakém čase volali z obchodu, že už není co chceme, ale mají dražší
model, ale s televizí! Výborně, objednáváme toto. Pak ještě různě
přikupujeme drátky, napojení, redukce, něco vracíme, něco si necháme.
Takže máme všechno. Rádio je vyškubnutý, nové napojený, ale z každé
strany rádia je ďoura, že by se tam vešla svačina i s pitíčkem. Ptám se, jestli je to finální stav nebo co. Tak ještě přikupujeme panýlek, do kterého vše
lehce zapadne. Teda skoro. Panýlek trochu rozřízneme a je to jako z
fabriky! Rádiové vlny krásně hrají při dobré viditelnosti, pokud nejedete
lesem, pokud nejedete nížinou, pokud neprší či pokud nesněží :-)

 

zapsala Bobule

Zámecký trh

Byli jsme i s dětmi na akci "ples princezen" v Chlumci nad Cidlinou. Evelínka měla křestní šatičky po babičce, velmi dlouhý organzový závoj a korunku. Colombo byl zchudlý princ a my byli oblečeni jako "prostý venkovský lid". Dostali jsme místo na stánek pod vzrostlou lípou, hned vedle pána, co opejkal oříšky. Lípa byla opravdu krásná, tak jsme nedali ani plachtu na stánek. Najednou se ozve skřek, Jarda míní, že je to straka. Na střeše zámecké restaurace pochoduje páv a řve. Se nedivíme, když mu do zahrady najíždějí trhovci. Najednou děti objeví slepici pávici a zdrhnou za ní. V klidu dostavíme stánek a přichází nás omrknout páv + jeho dvoumetrovej ocas. Zakráká a sedne na lípu. Jaroušek ornitolog je nadšenej a fotí ho zespodu. Dere se mi vzpomínka, jak sestra Jitka byla lákána k sousedovi, který pávy měl:" Jitko, pojď se podívat, takovýho ptáka jsi ještě neviděla!" Páv přelétá rovnou nad náš stánek. Hezky si ho můžeme prohlížet, občas zařve, hned je u našeho stánku plno lidí. A najednou"chlíst" a padlo hovno na ubrus. No dobrá, tak pro jednou se nezblázníme. Po hodině pták trefí Colombův obrázek, kreslil si nějaké postavičky z Minecraftu, malůvka byla v tu ránu zelená a s trávou,  tak to bude průšvih. Colombo řve víc jak pávi, ječí, že toho ptáka zabije a tak. Opět jsou lidi u našeho stánku. Chlíst. Tak jo, nandaváme střechu. Akce končí v 17 hodin, pták je stále nad náma. Jak to, že si nepřesedí nohy? Jak to, že nic nezobe a pořád kadí? Jak to, že teprve když sbalíme poslední tyč, odlétá? Jakože nemá na co mířit? Stánek máme úplně ale úplně celej posranej!!!

zapsala Bobule

 

pav

Dárek

Jarda bude mít v únoru svátek, nechci být zaskočená, tak vymýšlím dary už v předstihu. Jednou si posteskl, že všichni mají do nepohody holinky a on jediný nemá. A když přijde třeba jarní voda do sklepa, musí se brodit v gumákách o tři čísla menší, takže pak ho z nich nemůžeme vyndat. Začala jsem lovit na netu, líbily by se mi nějaké barevné, přeci jen Jaroušek si potrpí na módu. I vyjela jsem do Prahy, ale nepořídila jsem. Vzpomněla jsem si, že na novém CD Ebenů chlapci pózují v různobarevných holinách. Tak jsem jim napsala....

 

Dobrý večer,

nové CD už máme, rádi posloucháme, ALE:
upoutaly mě velmi ty holinky. A zrodil se nápad, že bych mohla takové
fešné pořídit manželovi ke svátku. Jistě by mu v nich zahradní práce šly
mnohem radostněji. Zjistila jsem, že je mají v pracovních oděvech v
Praze. Bohužel mají jen neutrální barvy a ty žluté, co tam mají coby
zástupce barev, jsou s jakousi ocelovou výstuží a fakt těžký. To bych
měla strach, že zaryje štafle do země až pro první špricli. Mohli byste
mně prozradit obchod, kde jste nakupovali Vy? Nebo jste ty obyčejné
přestříkli? Nejvíce by se mně líbily právě ty žluté - jako měl
Čochtan.

Děkuji a krásný večer
Bobule

 


....a čekala na odpověď. Ta přišla hned druhý den.

 


Dobrý den,
My máme k dispozici bílé.
Žluté holinky jsou opravdu ty těžké - na stavbu s vystuženou špičkou.
Ostatní barvy jsou nastříkané (původně bílé) holiny.

:))

Šimon Kotek

 


Závěr: Mají ode mne velké plus za odpověď, ale mínus za provedení :-) . Páč jako na bookletu fajn, ale mně to teda nepomohlo...

Zapsala Bobule

Kdo je připojen

Právě přítomno: 11 hostů a žádný člen