Peruánské putování v roce 2005

Deníček - 1. až 3. den

1.den: Dopravujeme se do Prahy na Florenc, ze kterého jede autobus č. 541 do Vídně. Vyjíždíme přesně v 7 hodin, a s jednou přestávkou jsme ve Vídni v 11.30. Kupujeme lístky na metro (1,50€) a jedeme se podívat do centra.Všechny obchody jsou zavřené, asi mají nějaký svátek, protože všichni jsou svátečně oblečení, vymydlení, navonění a mávají březovými větvičkami. V parku jsme poobědvali řízky od maminky a přesunuli se na stanici metra Landstrasse, odkud jede rychlovlak až na letiště (9€/1os). Let je OK, v Madridu bloudíme a hledáme okénko s programem Amigo letecké společnosti Iberia. Máme v ceně letenek placenou noc v Madridu se snídaní. Hotel Alameda je krásný se spoustou dárků na pokoji.

2.den: Ráno nás z hotelu dovezli na letiště, zabalili jsme baťohy do potravinové folie( tu jsme si vezli s sebou) a odbavili se. Péťovi velký tlustý černoch přisedl vlasy, ten se rázem nemohl hnout, prej abych do něj dloubla nebo mu kejchla za krk. To určitě! Ten by mě rozmáznul jako brouka! Zátylek měl jako moje stehno. Ve 12.00 jsme se nalodili, pak hodinu seděli v letadle, vzlétli, obkroužili Madrid, a protože se nezasunuly kolečka, opět jsme se vrátili na letiště. Hned nás poslali na oběd – láhev vína, béžová polévka se škraloupem a kuře s hranolkama a zmrzlina. Potom jsme se velmi chaoticky dozvěděli (běhali jsme od okénka k okénku), že let je zrušen, že poletíme ráno a bagáž zůstane v letadle. No výborně. Takže je další noc v hotelu.

3.den: Ráno nás vzbudil telefon, ozývalo se tam Hola, Péťa taky křičel Hola, ale jinak se nic nedozvěděl. Opět nás dovezli na letiště, nalodili jsme se a doufali, že baťohy opravdu přeložili do nového letadla. Na ocase byla přidělaná kamera, která vysílala do televizí nad hlavami, jako to pěkně roluje po ranveji a pak dokonce, jak to pěkně letí. Přistáli jsme v Limě ve 13.00 místního času. Vyplnili jsme vstupní formuláře do země (nevyhazovat!), prošli pasovou kontrolou a dostali víza na 90 dní. Vyměnili jsme 200$=640Solů. Vrhli se na nás zelení taxikáři, prý:„ Amigo, Miraflores 25$!“ Ale na nás to neplatilo, víme svoje, nekompromisně jsme vyšli před letiště, hned zahnuli doleva, šli podél budovy a na konci jsme zahnuli doprava a dorazili k hlavní silnici. Zde jsou nejlevnější taxikáři. Jeli jsme na Bus terminál Ormeňo za 20Sol. Koupili jsme lístky do Icy (třída Royal 45Sol/os). Autobus to byl tuze pěkný, dvoupatrový se stevardkou, dokonce jsme dostali deku, sendvič a Inka colu – ta je žlutá, hnusná, chutná jako bonpari a těžko pochopit, proč bojuje o prvenství s Coca-colou. V busech je zima-chce to třeba spacák. V Ice(420m n/m) nás naštěstí probudili a hned jsme jeli taxíkem (4Soly) do hostelu La Viňa na ulici San Martin. V Lonely Planet píšou- prostý hotel. Tak to sedí – žádný ručníky, žádný papír a teplou vodu jsme nedokázali oživit. Jak jsme později zjistili- papír, ručníky, mýdlo nemají nikde. Po ledové sprše jsme šli spát a někde za zdí probíhal noční život – Carusošou – tak do 4.30h.

Naše cestopisy

FOTO z CEST