Peruánské putování v roce 2005

Deníček - 19. až 21. den

19.den: Ráno nás vzbudili okolní cestovatelé, jsou to vejrostkové patrně z Francie a vyrážíme kolektivem (1,50S) do Chinchera. Prošli jsme si pevnost a chtěli chytit bus zpět do Cuzca. Začal nás přemlouvat černý taxikář – prej 3soly za osobu- my že ne, tak 2, my stále, že ne, nakonec za 1,50S, tak jsme vlezli do auta. Vedle nás už seděla nějaká bába a jednu vzal s pytlem do kufru(byl to kombi), a jeden indián seděl ve předu vedle řidiče. Na poli bába s pytlem vystoupila a my jeli dál v pěti. Najednou mávlo 5 lidí, řidič zastavil, 4 nacpal do kufru, spolujezdec vystoupil, nastoupila bába a spolujezdec přisedl k ní!! Takže 3 vepředu, 3 vzadu a 4 v kufru – to jsem se už smála nahlas, ale vkrádala se myšlénka, že ještě dva by se tam mohli vejít. Zrovna mávala dvojice a pes. Ty k našemu údivu nevzal. Odpoledne jsme brousili po mercadu a ochutnávali místní speciality – koláč, smažený banán.

20.den: Péťovi je zase blbě, má podezření na ten banán, já zase mám podezření na blechy, protože jsem celá okousaná. Vzali jsme taxi (4s) a jedeme na letiště, kde potkáme indiánku, se kterou P. včera tančil. Let byl OK, dokonce bylo kafe a kobliha. Zjišťovali jsme odletovou taxu z Limy – 96Solů! Tak to je hustý! Bereme taxi, mysleli si, že nás ochčijou, ale nejsme tady poprvé tak jedeme za 10S: Hostel, který jsme vybrali stojí 45S/noc a neteče teplá! Jdeme tedy do hotelu, kde podle LP jsou vstřícní ke gayům (De Las ARTES). Když na tom bude závislá teplá voda, klidně se prohlásím za lesbu! Hotel je starý, krásný a drahý. Stahujeme cenu z 60 na 50Solů, voda je vařící, dokonce jsou na pokoji ručníky a na WC papír, tak to se nám ještě nestalo! Jdeme do města potvrdit let do Evropy. Jedeme velmi velmi starým kolektivem, řidič je též starší pán, místo řadící páky má lebku a místo plynu takovou bosou nohu. Staví jen na červenou, v zastávkách jen přibržďuje a to nerad! Má vyřvávače, který tahá za splachovadlo u dveří kdy se mu zachce, ty se otevřou a láká lidi k jízdě. Řidič není oddělen, baví se, gestikuluje, nadává, bere nějaké papírky, líbá se. Jsou to cvoci. Rezervaci jsme potvrdili, jdeme nakupovat suvenýry a k Tichému oceánu. Nakupování suvenýrů a smlouvání je naším koníčkem po celou dobu pobytu.

21.den: Po snídani jdeme na Plazu de Armas (1,5km) je tam živo, nějací studenti převlečení za mimy převádějí chodce a hrajou řidiče a policajty. Pak Péťa poskytnul dva rozhovory malým indiánům – studentům angličtiny. Pokračovali jsme do Čínské čtvrti, všichni nás zrazovali, prý tam pro cizince není bezpečno. Měli tam i vlastní domobranu, která tam nepustila pouliční prodavače. Byl tam obrovský obchoďák výtvarných potřeb, no ráj. Dokonce tam na místě vyráběli svatební oznámení, potisk balonků, nápisy z polistyrenu vyřezávali drátem zapíchnutým do zásuvky, dělali rozety, malovali krabičky. Nakoupili jsme spoustu věcí. Peťa je všude nápadný, dokonce holky prodavačky dostávají záchvaty smíchu a padají do hadrů. Akorát nevíme, jestli se jim tak líbí nebo :“jé, ten vypadá!“. Zpět jedeme opět kolektivem – je tady jednotná cena 1 sol. V Limě jezdí jenom autobusy a taxíky, žádné metro, ale vůbec se nečeká, vyřvávači se předhánějí, aby cestující si vybrali právě ten jejich autobus.

Naše cestopisy

FOTO z CEST